Irský hospodářský zázrak skončil, Češi se vracejí domů

06-12-2010

Před několika málo lety se o Irsku ještě mluvilo jako o keltském tygrovi Evropy. Hospodářská krize však na ně dolehla hůř než na jiné evropské země a Evropská unie v minulých dnech musela řešit, jak mu pomoci. Záruku za půjčku, kterou Irsku poskytne, dala i Česká republika. Irský hospodářský zázrak původně přilákal do země i tisíce Čechů. Ti se teď vracejí domů. Reportáž o návratu jedné takové skupiny lidí, kteří v Irsku ztratili práci, připravil náš kolega Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Jaromír Marek:

DublinDublin Kam my teď jedeme?

/Rosenberg/ "Jedeme do Manutu, k lidem, kteří se budou stěhovat v prosinci domů z Irska, protože nemůžou dlouho najít práci, tak toho mají dost. Celý barák se vlastně odstěhuje nazpátek do Čech."

Petr Rosenberg žije v Irsku už dlouho. Na předměstí Dublinu měl až donedávna malý obchod Czechoslovak Shop, kde prodával tradiční české zboží Čechům žijícím v Irsku. Dnes jej ale živí především spediční firma. Rozváží zboží a v posledních letech hlavně stěhuje Čechy zpátky do Česka. V rodinném domě nedaleko Dublinu mne vítá paní Sofie s Ivarem a jejich kamarád Jaroslav. Všichni tři se už brzy vracejí.

/Sofie/ "Kdy se vracíme do Čech? 21. prosince."

A proč?

/Sofie/ "Už jsme tady dlouho. Já nepracuji, nemám práci. A Ivar taky už není spokojený, protože mu snižují plat. Tak se prostě vracíme. Už jsme tady dlouho."

Sofie žije v Irsku čtyři roky, její přítel Ivar o rok déle. Bez práce je paní Sofie už druhým rokem. Když přišla o poslední zaměstnání, nové už nenašla. Stejně jako pan Jaroslav.

/Jaroslav/ "Já letím 20. prosince. Už jsem tady delší dobu bez práce. Během posledního roku jsem nic kloudného ve svém oboru nenašel. Ekonomika tu furt padá, lepší to asi nebude. Jediné východisko je návrat do Čech."

V Irsku je Jaroslav osmým rokem. Teď balí a vrací se zpátky. - Jaký to bude pocit, až budete balit po osmi letech ten irský sen?

/Jaroslav/ "Je to šílený! Už jsem to dneska zkoušel, měsíc to ale pořád odkládám, protože tu mám asi jen 150 kilo nářadí. To domů asi všechno nedotáhnu. Chtěl bych, ale bohužel. Vybírám z toho jenom věci, které použiju v Čechách. Speciální klíče, které jsou celkem drahé, se mi tu nechce nechávat,"

- přemýšlí Jaroslav nad bednami s nářadím. Jak říká, zabalit osm let života není vůbec jednoduché. Vezme pár osobních věcí a zbytek nechá v Irsku. Stejně jako paní Sofie.

Foto: Evropská komiseFoto: Evropská komise /Sofie/ "My si třeba vezmeeu/cd/irsko_dublinme jenom osobní věci. To, co se tady nashromáždilo, samozřejmě ani tahat nechceme."

Zatímco Sofie domlouvá podrobnosti blížícího se stěhování, dávám se do řeči s Ivarem, který nás dosud jen mlčky pozoroval. - Ztrácejí se vaši čeští známí a kolegové odsud?

/Ivar/ "Ztrácejí se kolegové, samozřejmě, takže se mi odtud vytratilo asi osmdesát známých. Češi mizí, ztrácejí práci, a nejenom Češi. Nejvíc práci ztrácejí Irové."

V dobách největšího boomu irské ekonomiky přilákala vidina slušného výdělku na Zelený ostrov až dvanáct tisíc Čechů. Keltský tygr ztratil dech, práce není a Češi se vracejí domů.

/Jaroslav/ "Jenom tady v našem okolí ze sto lidí zbylo dvacet, z toho vlastně dalších pět nebo šest lidí nemá práci. Takže těžko říct, kdo tady ještě vydrží dál,"

- říká Jaroslav. Do Irska kdysi odešel za lepším výdělkem, stejně jako mnozí další. Dnes se vrací zpět a v jeho staré vlasti ho čeká nový život. Z Irska ale neodjíždí s trpkostí.

/Jaroslav/ "Já nejsme zrovna spořivý člověk. Každý tu byl vždycky jenom chvilku, půl roku nebo rok. To byli lidi, kteří tu žili celý den o polévce, sušence, jablku. Já jsem nijak zvlášť nešetřil a žil jsem tu stejně jako doma v Čechách. Osm let jsem nepromarnil, a na to, jak jsem tu makal, jsem si to užil."

06-12-2010