Jak si Pražané užívali Vánoce před 150 lety

25-12-2017

Jak vypadaly Vánoce na přelomu 19. a 20. století? Jaké byly vánoční trhy, co dostávaly děti pod stromeček? A jak se Pražané na přelomu roku bavili? Vánoce doby minulé ukazuje vánoční výstava v romantickém zámeckém areálu v pražských Ctěnicích. I před 150 lety byla rodina pohromadě a prožívala svůj vánoční čas.

Bára Žádníková připravuje vánoční perníčky, foto: Zdeňka KuchyňováBára Žádníková připravuje vánoční perníčky, foto: Zdeňka Kuchyňová K vánočnímu času patří i pečení. Děti tu právě pekly perníčky, a za kuchyňským stolem se otáčela Bára Žádníková. Jak prozradila, základem je mít dobré, husté těsto. Perníčky se dávají do formy, a pak se vyklepávají. Musí se to udělat rychle, aby se med nezačal rozpouštět. Kdo se rozhodl pro těžší tvar, třeba stromeček, perníčkům se z formy moc nechtělo. Ale nakonec se zadařilo a perníčky putovaly do trouby.

Perníčky peče i Radka Šamanová, se kterou se na výstavě vrátíme o 150 let do minulosti.

"Peču perníčky každý rok, ale ne tyhle perníčky tlačené do forem. Bez perníčků by to nešlo. Jejich vůně krásně naladí na přicházející Vánoce. Vánoční cukroví se objevuje ve druhé polovině 19. století. Souvisí to s technickým pokrokem, hospodyně měly sporák, více dostupné bylo také koření a cukr. Dělala se vánočka. Hospodyně měly většinou tři. Dvě pekly samy, a tu třetí dostaly od pekaře zdarma. Bylo to takové poděkování od pekařů za to, že jim byly hospodyně celý rok věrné. A právě z této darované vánočky se pak krájelo koledníkům."

O adventu býval v Praze sníh po kotníky

Na přelomu předminulého a minulého století se o adventu objevovali v pražských ulicích prodavači pečených kaštanůNa přelomu předminulého a minulého století se o adventu objevovali v pražských ulicích prodavači pečených kaštanů Jaký byl předvánoční čas v Praze na přelomu 19. a 20. století?

"Advent se v Praze ohlašoval tím, že do ulic vyráželi první pouliční prodejci. Se svými pojízdnými kamínky tu byli prodavači pečených kaštanů, kteří prodávali i teplé brambory. Mnozí pražští pamětníci vzpomínají, že už v době před adventem bylo sněhu po kotníky. O čistotu ulic se starali tzv. metaři. Byli to starší pánové, kteří si s tím hlavu moc nelámali. Vzali smetáky, a odhrnuli sníh jen zprostředka ulice. Pokud bylo opravdu hodně sněhu, tak vznikaly obrovské hromady. A pokud měly dámy dlouhé sukně, tak měly co dělat. Navíc v té době přijížděli na vánoční trhy prodejci, i ti měli se svými vozíky problém projet po zasněžených ulicích. I Vltava byla zmrzlá, a bruslilo se na ní."

Jak vypadaly tehdejší vánoční trhy?

František Šimon Tavík: Trh na Staroměstském náměstí, foto: archiv Muzea hl. m. PrahyFrantišek Šimon Tavík: Trh na Staroměstském náměstí, foto: archiv Muzea hl. m. Prahy "Největším vánočním trhem byl Mikulášský trh na Staroměstském náměstí. Další byly na Malostranském náměstí, Karlově náměstí nebo tehdejším Havlíčkově náměstí u Jindřišské věže. Dnes se jmenuje Senovážné. Prodávali se tu různé cukrovinky, marcipán, perník, ale i figurky ze sušeného ovoce. Zároveň tu byly hračky, loutky, figurky Mikulášů, čertů a andělů. Čerti se vyráběli z takové chlupaté černé plsti. Pamětníci vzpomínali na to, že se doporučovalo majitelům černých koček, aby si je před konáním trhů zavírali doma, aby nepadli na oběť výrobců těch čertů. Prodávali se tu i svaté obrázky, proto zde máme na ukázku i některé formy na tisk svatých obrázků. Na trzích byly i betlémy, vánoční stromečky, a týden před Štědrým dnem také kapři. Káď s kapry byla téměř v každé ulici. Prodávali je samozřejmě rybáři, ale také uzenáři, a Podskalští plavci."

Kdy trhy začínaly? Začátkem adventu nebo už dřív?

"Zprávy se různí. Někde se uvádí, že začínaly na svátek sv. Mikuláše. Někde se uvádí, že už koncem listopadu. Většinou trvaly do Štědrého dne."

Radka Šamanová, foto: Zdeňka KuchyňováRadka Šamanová, foto: Zdeňka Kuchyňová Jaké zvyky dodržovali Pražané v době adventu?

"Bylo jich hodně. Určitě sem patří koledování, chození s jedličkami. Do Prahy přijížděli i mimopražští řemeslníci, třeba slovenští dráteníci. Na krku nesli truhličky s jesličkami, chodili a koledovali, a za to dostávali nějaké peníze. Zajímavý byl tehdy i svátek sv. Mikuláše. Mikuláš chodil s několika maškarami, až později se to omezilo na čerta a anděla. Tyto postavy se scházely u kostela sv. Mikuláše. V Praze byly tři. Na Malé Straně, na Staroměstském náměstí a ve Vršovicích. Tam se sešli, šli společně na mši, a pak se rozešli do svých rajónů. Nakonec se sešli na Kampě, aby oslavili úspěšný den."

Co svatá Lucie? Jak ta se v Praze slavila?

"I Lucky chodily po Praze. Není to zvyk, který by byl spjatý jen s vesnickým rolnickým prostředím. Dokládá to i známý etnograf Čeněk Zíbrt, který to zdokumentoval."

Jesličkové figurky z Lobkovického paláce, foto: Zdeňka KuchyňováJesličkové figurky z Lobkovického paláce, foto: Zdeňka Kuchyňová Chtěla byste se ocitnout na jeden den v Praze na přelomu 19. a 20. století?

"Určitě. Zajímalo by mě, jak lidé prožívali svátky. Určitě to mělo duchovnější rozměr než dnes. Přišlo mi zajímavé, že lidé zejména na Boží hod obcházeli kostely a chodívali tzv. po jesličkách. I my tu máme některé exponáty jesliček. Například jesličkové figurky z Lobkovického paláce. Pocházejí z 18. století, a jsou částečně ze dřeva, a částečně z vosku."

Mezi hračkami jsou unikáty, třeba panenka od Julia Zeyera

Ve Ctěnicích pamatují i na děti. Nejen že si tu můžou péct vánoční cukroví, hrát si s replikami sto padesát let starých hraček, ale čeká na ně i magnetická stěna, kde jim schválně zpřeházejí vánoční postavy v betlému podle Mikoláše Alše. Na výstavě je i postavený měšťanský salón. Jak to tam vypadalo?

Děti si na výstavě mají možnost pohrát s replikami dobových hraček, foto: Zdeňka KuchyňováDěti si na výstavě mají možnost pohrát s replikami dobových hraček, foto: Zdeňka Kuchyňová "Máme v něm nainstalovaný ozdobený vánoční stromeček, a některé dárky. Na salón navazuje štědrovečerní herna. V ní mají děti možnost pohrát si s hračkami, které v druhé polovině 19. století a v první třetině 20. století, mohly děti dostat. Některé jsou věrné repliky, například houpací koník. Jsou tu i imitace starých hraček z muzejních sbírek. To jsou například obličejové masky - muž se slaměným kloboukem, a rokokový pár. Tyto hračky pocházejí z pozůstalosti tehdejšího pražského primátora doktora Bělského. Máme tu i krásnou porcelánovou panenku, kterou daroval Julius Zeyer své neteři Valince. Měl ji velice rád, a proto jí z Anglie přivezl tuto panenku."

Jaké zvyky se dodržovaly na přelomu 19. a 20. století pod vánočním stromečkem?

Vánoce v roce 1909, foto: archiv Muzea hl. m. PrahyVánoce v roce 1909, foto: archiv Muzea hl. m. Prahy "Většinou se opravdu celý den držel půst, aby děti večer viděly zlaté prasátko. Rodina zasedla ke štědrovečerní večeři v šest či v sedm hodin. Pak se přesunula ke stromečku. V té době se dárky nebalily, ale pokládaly se pod vánoční stromeček. Balení dárků je až novodobá tradice. Pak se besedovalo, a dodržovaly se některé zvyky jako lití olova, pouštění skořápkových lodiček. Tohle povídání končilo kolem jedenácté hodiny odchodem na půlnoční. Co se týče dárečků, tak ty byly zpočátku záležitostí majetnějších vrstev. Snoubenci si třeba dávali prstýnky, nebo knížky básniček. Ženy dostávaly ubrusy, zástěry, rukávníky. Muži třeba tabatěrky nebo pantofle. Chudší děti dostávaly především ovoce, třeba figurky ze sušeného ovoce."

Scházely se na přelomu století jen rodiny nebo to byla širší společnost?

"Záleželo na tom, jaká to byla rodina. Ty šlechtické mívaly velké slavnostní Vánoce. V jiných rodinách to byly menší rodinné svátky."

Novoročenky byly i bronzové

Ve Ctěnicích zjistíte, jak se Pražané před desítkami let bavili nejen o Vánocích, ale i na Nový rok. Najdete tu třeba dobový program silvestrovské oslavy, ukazuje Radka Šamanová.

"Nový rok se podle pamětníků slavil bujaře. Až do 60. let 19. století většinou v nějaké pivnici, hostinci nebo se džbánkem piva doma. A od 60. let, kdy se rozvíjel spolkový život, se začínaly pořádat silvestrovské zábavy. Máme tu například program silvestrovské noci z roku 1914 na rok 1915. Před koncem starého roku měla každá hospodyně už doma kalendář na nový rok."

Kdo je nosil? Pamatuji si, že je dřív nosili kominíci.

"Ano, už v té době je nosili. Většinou to byly nějaké nástěnné kalendáře, nebo kapesní, knižní. Máme tu krásný kalendář pražských pokojských na rok 1839. Pokojská má zástěrku, a na ní kalendář. Když se zástěrka zvedne, je pod ní mapa Čech. Když se mapa Čech zvedne, je pod tím mapa Prahy, a úplně dole je herbář. Zároveň chodili do domácností i pošťáci, kteří svým zákazníkům nosili Poštovní knížky. V nich byl nejen kalendář, ale také praktické věci, jako otevírací doba, poštovní služby, ale také různé příběhy a vtipy. Samozřejmě různí pražští umělci, řemeslníci a obchodníci rozesílali novoroční přání. Máme tu novoroční přání rytce Josefa Berglera z roku 1817, nebo novoroční přání hasičů a kominíků z roku 1873. Zajímavé jsou unikátní novoročenky bronzové, které pocházejí z umělecké slévárny Franty Anýže."

Šlajfky, foto: Martina SchneibergováŠlajfky, foto: Martina Schneibergová K zimě patří i zimní zábava. Co dělali v zimě Pražané na přelomu 19. a 20. století?

"Bylo mnoho sněhu, byl mráz, zamrzala Vltava. Pražané se nechodili jen koulovat a klouzat po ledu. Nasadili také brusle. Nejstarší brusle, které tady máme, jsou tzv. šlajfky. Jsou tu i brusle, které už nasazovaly dámy v 1. třetině 20. století. V době první republiky lidé vyjížděli i na hory. Leckterá dáma z vyšších společenských vrstev dostala k Vánocům lyžařský komplet - kabátek a pumpky. Když jsme komplet instalovali, tak jsme si položili otázku, jak moc je teplý, protože na to nevypadá. Možná sportovaly více, a tak se lépe zahřály. Kluziště na Vltavě se v té době opravdu udržovala. Měli to na starosti Podskalští plavci. Byla ohraničená pásy nebo větvičkami. Nechyběly tam lavičky, aby si mohli bruslící odpočinout. A nechybělo ani teplé občerstvení."

25-12-2017