Jan Zrzavý se dočkal rozsáhlé monografie

09-01-2004

O málokterém umělci se v dějinách umění napsalo tolik, jako o malíři, kreslíři, ilustrátorovi a scénografovi Janu Zrzavém. Přesto je ještě v jeho životě i tvorbě stále co nového objevovat. Nejen odborníkům, ale i milovníkům díla této legendární postavy české výtvarné avantgardy 20. století je určena dosud nejpodrobnější monografie Zrzavého, vydaná v těchto dnech nakladatelstvím Academia. Informuje Evelina Himalová.

Autory reprezentativní publikace jsou přední historici umění Karel Srp a Jana Orlíková. Monografie, v níž jsou mnohá díla Jana Zrzavého reprodukována poprvé, chronologicky zachycuje všechny etapy jeho uměleckého vývoje. Čtenář se seznámí i s životními osudy malíře, jemuž nekonvenční, přecitlivělá povaha přinášela mnohé ústrky, nedorozumění a trápení. Autoři se nevyhýbají ani otevřenému pohledu na umělcův vztah k sexualitě, jenž je důležitý k pochopení jeho díla a býval tabuizován. Pozornost je věnována také divadelním návrhům, ilustracím či literární tvorbě. V závěru nechybí seznam výstav a ilustrací, životopisný přehled a poznámky.

"I když jsme tu naši práci společnou dokončili, máme tolik nových materiálů, je to natolik živé z hlediska archivního, z hlediska objevování nových uměleckých děl, nových kreseb a dalších dokumentů, že bychom mohli na Janu Zrzavém - a doufám, že tomu tak bude - i nadále pracovat,"

uvedl pro Radio Praha Karel Srp s tím, že on konkrétně sledoval ranou část umělcova života, období od roku 1901- tedy od jeho výtvarných počátků - do roku 1924, které, jak zdůraznil,

"bylo pro Jana Zrzavého a pro formativní léta jeho práce mimořádně důležité, neboť udělal svou prvou samostatnou výstavu, uskutečnil některá ze svých nejvýznamnějších děl, ať mluvíme o 'Údolí smutku', o obraze 'Přítelkyně' nebo o obraze 'Kavárna', které mnozí diváci znají ze stálých expozic. Otázka zní na genezi. A ta je neobyčejně zajímavá: Můžeme sledovat dekadenci, můžeme sledovat Julia Zeyera, Bohumila Kubištu. Kubišta byl jeho učitel Jak známo, Zrzavý se nikdy nedostal na pražskou akademii. Hynais, když mu ukázal své nejlepší kresby, vzkázal rodičům, ať ho dají na zahradníka. Tak vzdálen byl tehdejším představám a konkrétním požadavkům lidí, kteří stáli na akademii a brali nové studenty! Ale dál: Můžeme sledovat i Zrzavého činnost v Sursu; každá z těchto etap má pro něj mimořádný vnitřní smysl. Obzvláště, když se podíváte na jeho vztah k Leonardovi, ten byl neobyčejně hluboký. Leonardo měl pro jeho výraz takovou důležitost, jako žádný jiný umělec.

Po první světové válce originální rukopis Zrzavého tvorby vyústil ve formální harmonizaci obrazu a typický abstrahující lyrický a snově měkký tvar. Příkladem jsou díla "Meditace" a "Melancholie". Od dvacátých let, kdy začal podnikat cesty do zahraničí, se věnoval převážně krajinomalbě. Poetičností vynikají motivy z Benátek a Bretaně, významný je obraz "San Marco v noci". Zamiloval si zvláště Francii, kde měl dům, ateliér, bohatou malířskou inspiraci, a také přítele - Bohuslava Martinů. Mohl tam zůstat navždycky, ale vrátil se domů. Důvodem, proč dal "sbohem Francii", bylo - jak napsal v jednom ze svých dopisů v roce 1939 - napadení Československa hitlerovským Německem, a on byl velký vlastenec: "Pokud má země byla svobodná a vzkvétající, mohl jsem žít podle svých přání a osobních potřeb. Když je však opuštěná, když umírá, je mou povinností sdílet s ní její osud; přežít - nebo s ní zemřít!"

Za druhé světové války se v Zrzavého krajinách objevovala osudovost a baladičnost ("Via Appia"), vedle motivu smrti však i naděje ("Benátské zátiší").

Tolik upozornění na novou monografii Jana Zrzavého. O dalším životním období a etapách jeho uměleckého vývoje, které, jak bylo zmíněno v úvodu, zpracovávala doktorka Jana Orlíková, zase někdy příště!

09-01-2004