Jana Peterková: Přes 30 let připravujeme pořady pro zahraničí

21-08-2006

Dnes se podíváme do minulosti naší stanice společně s kolegyní Janou Peterkovou, která v zahraničním vysílání pracuje od roku 1967. Přes tři desetiletí byla hlavní náplní její práce programová výměna se zahraničím. V první části jejích vzpomínek se dozvíme, jak se do této redakce dostala.

"Když jsem se vrátila z jedné z mých četných mateřských dovolených, na kterých jsem strávila více než osm let, tak mi tehdejší šéfredaktorka Květa Strýčková nabídla místo v redakci mezinárodní spolupráce. Potom se ta redakce jmenovala Redakce publicistických pořadů pro zahraničí nebo Redakce pořadů pro zahraničí. A já jsem tehdy právě proto, že ta redakce byla tak trošku strany, byla z toho taková nejistá, co mne tam čeká. A ona mi řekla: 'Budete překvapená. Tam si užijete pravé rozhlasové práce víc než byste si myslela.' Já jsem mnohokrát na ní v této souvislosti vzpomínala, že to byla pravda. V někdejším Zahraničním vysílání byl takový systém, že existovaly tzv. ústřední redakce, to byly redakce Život České republiky, Život Slovenské republiky, zpravodajství, hudební redakce a publicistika, a ty nikdy přímo nevysílaly, ale připravovaly pořady pro tzv. vysílající redakce, tedy redakci pro krajany a v různých jazycích. Kromě toho tady byl stranou REPZ, čili redakce programové výměny. A tam se dělalo několik typů pořadů. Když jsem tam přišla, tak se pravidelně vysílala týdenně půlhodinka pro Moskvu "Govorit Praga". To dělali kolegové a byli tam i někteří Rusové. Potom se v osmdesátých letech nově vytvořilo Kulturní album z Československa. To bylo pro Polsko, půlhodinka jednou měsíčně. Tomu jsme říkali oddělení pro socialistické země. Pak bylo další oddělení pro rozvojové země, a kromě toho nárazově, tak čtyřikrát, šestkrát za rok se dělaly pořady pro UNESCO a pro OSN. Tehdy jsme na tradičních magnetofonových pásech natočili pořad, například půlhodinku pro Polsko, a to prostřednictvím oddělení mezinárodního života (tzv. OMS) v rozhlase se to letecky zasílalo do Varšavy. Tedy vlastně leteckou poštou. A pak byl další způsob, tedy pořady, které nebyly vyrobeny, natočeny zde přímo. Ty se také posílaly poštou, ale posílal se text v překladu do jazyka té které země, plus k tomu pásek, na němž byly pouze kulisy, a oni si to pak zařazovali, jak potřebovali. Dneska je to samozřejmě nesrovnatelně jednodušší, protože i ten kontakt s tou druhou stranou je aktuální. Předtím jsme vlastně byli instituce, která ty pořady někam posílá, a u těch rozvojových zemí kolegyně někdy nevěděly, jestli se to tam vůbec vysílalo. Zajímavé bylo o listopadu 1989, jak se tady například spontánně zastavil nějak hned v lednu 1990 jeden pan z SBS Sydney. To byl straší muž, krajan, a jeho napadlo, že by chtěl být každý týden informován o dění u nás prostřednictvím našeho rozhlasu a nevěděl, na koho se má obrátit. Tak se dostal na redakci publicistických pořadů a domluvili jsme, že on bude každý týden telefonovat a my, redaktoři jsme mu, střídali jsme se tehdy tři, dělali takovou 'dojmologii' z týdne událostí, které se odehrály. To bylo přes telefon, a postupně se to začalo natáčet. Tatro forma si pak vyžádala zase jiný tvar."

21-08-2006