Jen v Omaze bylo 150 Nováků. Pátrání po předcích v USA je složité

01-11-2019

V Lincolnu, v americké Nebrasce se konala už 17. genealogická konverence s názvem Pionýři prérií. Sešlo se na ní kolem pěti set lidí, kteří pocházejí z ČR. Slovenska a bývalé Podkarpatské Rusi. Konferenci pořádala Mezinárodní československá genealogická společnost a její téma bylo využití moderních technologií. Projev na konferenci měla i česká honorární konzulka v Nebrasce Miluše Šašková - Pierce.

Miluše Šašková - Pierce, foto: Martina StejskalováMiluše Šašková - Pierce, foto: Martina Stejskalová "Já jsem tam měla přednášku o kronice Vaváka, kterou s manželem překládáme do angličtiny. Vavák byl vesnický písmák, který se narodil a zemřel v Milčicích. Rozhodl se, že napíše paměti pro své děti. Uvědomil si, že prožívá nové časy. To byla doba vlády Marie Terezie. Zapisoval i spoustu takových polodrbů, to je velmi zajímavé pro lidi, kteří se zajímají o genealogii."

Byli na setkání také genealogové z Česka nebo Slovenska?

"Ano, byli tam. Třeba Marek Blahuš ze Slovenska mluvil o německých názvech obcí, o tom, jak se to dá přeložit, protože spousta lidí má dokumenty, které jsou psané německy."

Vy sama také pátráte po svých předcích. Kam jste se dostala?

"Já jsem začala dost pozdě. Jako každá Češka jsem si říkala, zeptám se babičky a dědečka. Než jsem se zeptala, tak oba zemřeli. Nenechali žádné vzpomínky. Najednou je mi 70 let a nevím nic. Tak jsem se obrátila na pár lidí, na Jana Duse a paní Šrámkovou. Ta je tady možná jedna z nejlepších českých genealožek, pomáhá slovenským genealogům, i lidem z Rakouska. Získala jsem rodný list svého otce, který jsem neměla. Žil v Americe, znovu se oženil a k dokumentům jsem se nedostala. Tátova rodina pocházela z Klatov. Zjistila jsem, že mám příbuzné ve Vídni a že otec se narodil v Hradci Králové. Budu se snažit získat víc."

Máte mezi svými známými další lidi, kteří se zajímají o svůj rodokmen v Česku?

"Zajímá se o to spousta známých. Moji přátelé jsou většinou mého věku nebo o trošku mladší. Když odejdou na penzi, v USA se chodí v 66 letech, tak mají více času. A také jejich děti se ptají. Najednou se dozví, že se jejich praprababička narodila v daleké zemi, kde není žádné moře, kde nejsou prérie, v nějaké vesnici v horách. Je z toho takové dobrodružné vypravování. Lidé, kteří se rozhodli, že se přistěhují do Spojených států, opravdu měli odvahu. Máme tu knihy, takové kroniky, co napsali lidé, kteří se tady usadili. Třeba tanečník Donato. Ztratil jednu nohu v Itálii, přijel do Ameriky a dělal balet jako jednonohý tanečník. Napsal o tom celou kroniku, bohužel si nevzpomínám, jaké měl české jméno. Jeho vnuci teď jsou soudci někde v Seattlu. Jsou to zajímaví lidé, kteří se sem dostali, a ti se zajímají o své dobrodružné předky."

Kdo se z vašich známých dopátral nejdále, třeba až do 17. století?

"Ano jsou takoví lidé. Už zmiňovaná paní Šrámková, která žije v Omaze, se dopátrala daleko. A pomohla v pátrání i dalším lidem. Před třemi či čtyřmi lety odešla do penze. Před tím učila na univerzitě počítačovou techniku a technologii. Ta vypátrala strašnou spoustu předků pro celou svou rodinu."

Co byste poradila Čechům, kteří chtějí vypátrat své předky ve Spojených státech, kteří tam odešli třeba na konci 19. století?

Wilberské listy, foto: Nebraska NewspapersWilberské listy, foto: Nebraska Newspapers "My jsme teď skončili jeden projekt a dali jsme na internet časopisy v českém jazyce, které vydával pan Geringer v Chicagu. Měl deník i týdeník. Když se podívají na archivní stránku Lincolnské univerzity a na archiv univerzitní knihovny Love Library, tak tam najdou Wilberské listy. Wilber bylo české město, které mělo český deník. Byla tam i sociální kronika, kdo přijel, kdo odjel, kdo se jel podívat na Dvořákův koncert v Omaze, kolik volů si zapřáhli do valníku, aby se do Omahy dostali za den cesty. Tam mohou objevit jména. Kromě toho Jan Rosický vydával český týdeník, který se jmenoval Pokrok západu. To jsme teď taky dali na internet. Mohou napsat jméno hledaného člověka. Pokud tam je, tak se jim objeví, nemusí číst celé stránky. Také další Čech, pan Rosewater založil omažský deník v angličtině. Jmenoval se Omaha Bee, což je Omažská včela. To jsme teď také dali jako univerzita na internet.

Kromě toho se mohou obrátit přímo na Czechoslovak Genealogical Society International a stát se členy. Jakmile budou členy, tak tam jsou skupiny lidí, kteří pocházejí ze stejných vesnic nebo měst. A když mají stejné jméno, tak jim to pomůže. Já sama jsem si nechala udělat test DNA, a zjistila jsem, že mám v Americe docela blízko příbuznou, která se se mnou ale nechce bavit. Já jsem přestala učit na Lincolnské univerzitě před čtyřmi roky a do té doby, než jsem šla do penze, tak jsem dostávala dvakrát za rok dopis od někoho, kdo mi řekl: můj pradědeček se jmenoval Josef Novák, odjel z Poděbrad v roce 1876 do Nebrasky, nemohla byste nám pomoci najít pravnuky. Odepisovala jsem, že bohužel nemůžu. Když byly jen pevné linky, a podívala jste se do telefonního seznamu, tak jste v Omaze našla 150 Nováků. Bylo asi 40 vesnic nebo městeček, kam se přistěhovali Češi a založili si české město. Založili školu, Sokol, kde se hrálo české divadlo, založili kostel. Když si pomyslíte, že to je 40 vesnic, a kromě toho se Češi usazovali na farmách, tak tady byla spousta lidí českého původu. Když jsem ještě měla studenty, požádala jsem je o pomoc, aby zjistili, kolik žije v Nebrasce lidí českého původu. Zjistili, že každý desátý a možná i pátý má českou babičku nebo českého dědečka. To je 200 tisíc a možná 400 tisíc lidí."

01-11-2019