Každá pomoc má význam

04-08-2006

Koncem srpna to bude rok, co ničivý hurikán Katrina zasáhl Mexický záliv a způsobil jednu z nejhorších katastrof v dějinách Spojených států. Američanům tehdy pomohli i Češi, a to nejenom finančně.

Když před rokem hurikán Katrina zasáhl jih Spojených států, Česko nabídlo svému zámořskému spojenci pomoc ve výši 25 milionů korun, z nichž americká strana později přijala jen část, asi dvě třetiny nabídky. Snaha pomoci ale přišla i z nestátních zdrojů, například od humanitární organizace ADRA. Irena Kalhousová popisuje obsah pomoci takto:

"ADRA se zaměřila na dvě věci: my jsme v první fázi toho projektu chtěli pomoci těm lidem maličko psychicky, to znamená poskytlo se jim jakési poradenství, a cílem bylo dostat ty lidi z toho nejhoršího, protože oni se cítili opravdu na dně, vzhledem k tomu že přišli o své domovy. A navíc je to ještě umocněno tím, že jejich ekonomická situace je opravdu hodně špatná, takže oni nemají příliš mnoho šancí, že by byli schopni se vrátit do New Orleans a začít s opravou svých domů, které jsou prakticky zničeny.

V druhé fázi projektu pak nám šlo o to dostat děti z těchto rodin zpátky do škol. A to už bylo velice konkrétní: nákup školních pomůcek, nákup školních uniforem, zajištění doučování a také dopravy do škol."

Nebyly ale české nabídky pouhou kapkou v moři?

"Tak dá se říct, že ADRA je malinká organizace a Česká republika je malinká země, takže naše pomoc je vždycky jakoby kapka v moři. Ale ono je to vždycky kapka ke kapce a nakonec z toho něco může i být. A já myslím, že tak to bylo v Americe vnímáno. Naopak, oni byli velice překvapeni, že vůbec někdo z tak malinké vzdálené země se o ně zajímá. Protože ona opravdu ta reakce Američanů nebyla úplně ideální. Prostě oni ti lidé z New Orleans mají pocit, že na ně Amerika tak trošku zapomněla a naopak někdo z České republiky o ně ten zájem projevil a přijel se na ně podívat a zajímá se o to, jak se jim daří. Takže já si vůbec nemyslím, že by to nějakým způsobem bylo přehlídnuto, ba naopak."

Zájem humanitární organizace ADRA o postižené oblasti trvá i po roce, konec-konců s Irenou Kalhousovou jsme si povídali krátce po jejím návratu z monitorovací cesty, jejímž cílem bylo zjistit současnou situaci rodin a dětí, které byly loni po hurikánu evakuovány z jazzem proslaveného města New Orleans do Baton Rouge, metropole státu Louisiana.

Jak moc odlišná atmosféra dnes panuje v těchto městech?

"Na rozdíl od New Orleans, které bylo opravdu velice postiženo, tak v Baton Rouge dopad Katriny zdaleka takový nebyl. Na druhou stranu do Baton Rouge zase přišlo mnoho lidí z New Orleans. Takže vlastně ty atmosféry jsou úplně jiné. Zatímco v New Orleans je to pořád stále ještě hodně smutné, speciálně v těch rezidenčních chudých čtvrtích, kam se život opravdu ještě nevrátil, tak v Baton Rouge je zase problém, co s těmi lidmi, jakým způsobem jim pomoci, jakým způsobem je integrovat, pokud je integrovat..."

...a zde se vracíme opět na začátek. Situace rodin, které hurikán připravil o domov, byla už předtím tíživá. A tak žádná, jakkoliv malá pomoc není bez významu, jak ilustruje i popis jednoho školního výletu:

"Byl to výlet organizovaný v rámci jejich letní školy a my jsme z Baton Rouge jeli autobusem do New Orleans, tam jsme se naobědvali a z New Orleans jsme zase jeli zpátky, pro změnu vlakem, do Baton Rouge. A já jsem se ptala, jaký je vůbec význam takového výletu, kdy se neopustí dopravní prostředek, a bylo mi řečeno, že vlastně cílem je pouze ukázat těm dětem, jak vypadá normální život, jak vypadá normální restaurace, jak vypadá vlak, jak vypadá nádraží, a opravdu člověk si v tu chvíli strašně uvědomil, jaká je ta ekonomická situace těchto rodin. Že prostě pro ty děti to, co je pro nás naprosto normální, tak pro ně je to něco zvláštního a něco speciálního."

04-08-2006