Kniha Igora Lukeše nabízí nový pohled na únor 1948

Ve středu proběhl v Americkém centru v Praze křest knihy historika a profesora Bostonské univerzity Igora Lukeše. Kniha vyvrací pro mnohé alibistický názor, že únor 1948 byl nevyhnutelným výsledkem válečných dohod a že mu nebylo možné zabránit. Uvedení knihy doprovázela také výstava Františka Hanzlíka, historika a politologa z Univerzity obrany Brno, která je výsledkem dlouhodobého bádání v chicagských archivech.

Igor Lukeš,  foto: ČT24
Miroslav Konvalina, ředitel Amerického centra, křest i výstavu zahájil a při té příležitosti také představil téma, kterému byl celý večer věnován.

„Vítám vás na půdě velvyslanectví Spojených států, na půdě Amerického centra. Budeme se věnovat česko-americké historii poloviny minulého století s novým pohledem na poválečné období v Československu a jednání a chování Spojených států v té době jak tady v Praze, tak také mezi krajany a vojenským exilem ve Spojených státech.“

O knize Igora Lukeše On the Edge of the Cold War promluvil nejprve tiskový atašé velvyslanectví Spojených států Paul Oglesby. Poté vystoupil sám autor, aby pohovořil o roli Spojených států v Československu po 2. světové válce a aktivitách diplomatů a zpravodajských služeb v momentech, které rozhodovaly o budoucím směřování naší země před únorem 1948. Přítomní se tak dozvěděli, že Igor Lukeš ve své nové knize vyvrací v Česku silně zakořeněný názor, že Československo bylo Stalinovi obětováno již během schůzek spojenců během války.

„Je to názor přirozeně pohodlný, už jen proto, že snímá z ramen českého národa jakýkoli pocit zodpovědnosti za nastolení komunistické diktatury a teroru, který potom následoval.“

Tento determinismus pak Lukeš v knize odmítl s odkazem na plány amerického ministerstva zahraničí. Podle něj stálo za pádem do područí Sovětské svazu především selhání tehdejších československých elit.

„Egon Hostovský, exilový spisovatel, měl podle mého názoru pravdu, když řekl, že demokraté v Československu po válce prohráli, protože měli své totalitní nepřátele, ale neměli žádné přátele. Mohli tak sice nenávidět, říká Hostovský, ale neměli koho milovat.“

Selhání demokratických elit Lukeš vysvětlil na mnoha příkladech, mimo jiné i na příkladu národněsocialistického poslance Vladimíra Krajiny.

„Krajina šel za náčelníkem Sokola a říkal ´chystá se krize, to je evidentní, musíte dát Sokolům pohotovost´ a ten náčelník Sokola povídá Krajinovi ´to po mně nechtějte, teď je už pozdě a já stejně jedu do Tater na lyžařských závodech´.“

František Hanzlík
Výstava Františka Hanzlíka pak pojednává o úsilí krajanů a exulantů ve Spojených státech v boji proti komunistickému režimu v Československu na počátku studené války. Je rozdělena do několika částí, o té stěžejní promluvil sám František Hanzlík.

„Třetí část výstavy je věnována právě reakci krajanů na únor 1948 a také jejich pomoci k obnově demokracie v Československu do roku 1989. Ty postoje našich krajanů k únorovým událostem byly rozdílné a zcela protikladné.“

Výstava Krajané v USA a vojenský exil pro obnovu demokracie v Československu 1948-1989 bude v Americkém centru k vidění do 15. září. Kniha Igora Lukeše se pak má v českém překladu objevit na podzim příštího roku.