Loutkovými filmy okouzlil svět. Jiří Trnka zemřel před 50 lety

30-12-2019

Bajaja, Kybernetická babička, Špalíček, Staré pověsti české, ale také snímky Ruka nebo Dva mrazíci. Pod všemi těmito animovanými a loutkovými filmy je podepsaný Jiří Trnka. Český výtvarník, ilustrátor, spisovatel, scénárista, sochař a loutkař zemřel přesně před 50 lety, 30. prosince 1969. Bylo mu pouhých 57 let. Přestože odešel předčasně, stihl toho za svůj život vytvořit mnoho. Znali ho ve světě, zvali na festivaly, získával ceny, byl přirovnáván k Waltu Disneymu.

Jiří Trnka, foto: Creative Commons, CC BY 3.0Jiří Trnka, foto: Creative Commons, CC BY 3.0

K loutkovému divadlu se Jiří Trnka, rodák z Plzně, dostal již v dětském věku, pocházel totiž z rodiny, kde se loutky vyráběly. Jeho směřování pak ovlivnil také jeho profesor kreslení Josef Skupa později zakladatel plzeňského Divadla Spejbla a Hurvínka. Ten v Trnkovi rozpoznal talent a doporučil mu studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Se Skupou spolupracoval Trnka i v pozdějších letech a vytvořil pro jeho divadlo řadu loutek.

Foto: Česká televizeFoto: Česká televize Jiří Trnka si brzy získal pověst mimořádně pracovitého a talentovaného umělce. Na co sáhl, to se mu dařilo. Navrhoval nejen kostýmy a scény pro divadlo, spolupracoval i na hraných filmech, byl skvělý malíř, grafik, sochař a ilustrátor knížek, psal a samozřejmě natáčel animované snímky. Jeho přátelé často mluvili o tom, že pracoval s velkým nasazením 14 či 16 hodin denně. Například Jan Werich mluvil o svém úžasu, když jednou Trnku navštívil v ateliéru a viděl, jak maluje oběma rukama najednou.

V roce 1945 spoluzaložil Jiří Trnka studio kresleného filmu Bratři v triku. A hned jeden z prvních filmů studia, Zvířátka a Petrovští, vynesl Trnkovi v roce 1946 hlavní cenu na festivalu v Cannes. Později Trnka založil vlastní studio, kde v 50. letech vznikla řada úspěšných titulů jako Bajaja, Staré pověsti české či Sen noci svatojánské.

Za svoji tvorbu získal množství ocenění nejen doma, ale i na světových festivalech. Například Cenu H. Ch. Andersena, Melliésovu cenu za nejlepší animovaný film, na Mezinárodním festivalu animovaného filmu Zvláštní cenu poroty a desítky dalších.

Walt Disney Východu

Kritika nazývala Jiřího Trnku „Waltem Disneyem Východu“. V druhé polovině padesátých let UNESCO chtělo natočit krátký snímek na svou propagaci. Jak dodává publicista Pavel Hlavatý, film v roce 1958 natočil pro UNESCO právě Trnka.

"Rozhodovali se tehdy mezi Disneyem a Trnkou a Trnka zvítězil. Film jsem neviděl, ale četl jsem, že spíše bývá považován za takovou vedlejší epizodu Trnkovy tvorby. Nicméně ten samotný výběr mezi Disneyem a Trnkou je každopádně zajímavý."

Jiří Trnka na Karlově mostě v Praze, foto: © Hausboot / KolamJiří Trnka na Karlově mostě v Praze, foto: © Hausboot / Kolam Jiří Trnka měl problémy, když byl zván na festivaly na západ. Režim ho nechtěl pouštět, obával se, že na západě zůstane a že západní propaganda by ho pak využila boji proti socialistickým zemím.

Jedním z Trnkových nejslavnějších a zároveň posledních loutkových filmů, byl snímek z roku 1965 s názvem Ruka. Smutný příběh o bezmocném harlekýnovi a všemocné ruce, která umělci brání ve vlastní tvorbě. Když film mnozí "přečetli" jako kritiku režimů se sklony omezovat lidskou svobodu, dostalo se to až k prezidentovi Novotnému. Ten si prý nejprve ověřil, zda je tvůrce "ekonomicky výhodný", a když mu řekli, že znamená 135 tisíc dolarů čistého zisku ročně, zareagoval: "Tak za ty peníze ať si Trnka říká, co chce." Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy však byl film Ruka stažen z kin a skončil v trezoru. Americká filmová akademie ho v roce 1984 označila za pátý nejlepší animovaný film všech dob. Toho se ale jeho tvůrce nedožil.

Na podzim vstoupil do českých kin dokument věnován tomuto nejslavnějšímu českému tvůrci animovaných filmů. Pod názvem Jiří Trnka: Nalezený přítel ho natočil francouzský dokumentarista Joël Farges společně se scenáristkou Terezou Brdečkovou. Dokument je vyprávěn pohledem režiséra, který pátrá po osudu Jiřího Trnky, autora filmů, které viděl jako dítě ve Francii. Snímek kombinuje animovaný a hraný film a využívá také archivní materiál.

30-12-2019