Má cenu fair play i trest

Fotbalista Libic nad Cidlinou Radek Váňa, foto: ČTK

Stanislava Kučerová, kapitánka družstva házenkářek, které v roce 1957 v Bělehradu vybojovaly titul mistryň světa, obdržela v úterý hlavní cenu Českého klubu fair play při Českém olympijském výboru za celoživotní úspěšnou činnost v duchu zásad čestného zápolení. Zvláštní cenu za čin získal kapitán fotbalistů Libice nad Cidlinou Radek Váňa, který s reportéry České televize usvědčil tři rozhodčí z Nymburska z braní úplatků a následného ovlivňování utkání. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Fotbalista Libic nad Cidlinou Radek Váňa,  foto: ČTK
Dvaatřicetiletý fotbalista v reportáži vysílané vloni v listopadu v České televizi pomocí skryté kamery prokázal, že lze díky uplaceným rozhodčím ovlivnit konkrétní fotbalové utkání v soutěži III. třídy. Nabídl rozhodčím 500 korun a ve všech případech byl úspěšný. Radek Váňa se k odhalení korupčních praktik ve fotbalu rozhodl, přestože tušil, že si sám zadělává na problémy. Je proto vděčný za každý projev podpory.

"Určitě jsou lidé, kteří mě drží palce, hlavně samozřejmě rodina a nejbližší kamarádi. Teď i Český klub fair play. Jsou ale samozřejmě i tací, kterým křížím cestu. Každý, kdo mě zamává, kdo mě podá ruku, kdo se na mě usměje, je pro mě podporou."

Po odvysílání televizní reportáže se problémy skutečně dostavily. Okresní fotbalová komise na Nymbursku sice hříšníky s píšťalkou potrestala zákazem činnosti na dva roky, ovšem postihu neunikl paradoxně ani Radek Váňa. Kapitána libických fotbalistů potrestala komise desetiměsíčním zákazem činnosti. Vždyť přece uplácel! Radek Váňa se odvolal. Kauza ale stále není vyřešena. Zastání nenašel zatím fotbalista ani u vedení českého fotbalu, které přitom, když se hovoří o korupci ve fotbalu, požaduje předložení důkazů. Jinak prý jde o neopodstatněná obvinění. Případ má ale ještě jednu rovinu. Radek Váňa byl dlouho považován za kandidáta na hlavní cenu fair play. Sám se ale České televizi dobrovolně přiznal, že ještě jako hráč Poděbrad, se také dopustil prohřešků. A proto nakonec obdržel jen zvláštní cenu za konkrétní čin.

"Moje prohřešky jsou jasné. Asi před osmi lety jsem byl při tom, když se dvě mužstva domlouvala na výsledku a dvakrát v životě jsem hrál takzvaně na černo. Víc už toho na sebe nevím."

Udělování cen fair play samozřejmě navozuje otázku, jak je to obecně s respektováním této zásady v českém sportu i v životě vůbec. Jedním z těch, kteří se nejvíce angažují v činnosti Českého klubu fair play je Jiří Vícha, bývalý československý reprezentant v házené a úspěšný trenér. Podle Víchy nemá myšlenka fair play na růžích ustláno:

"Dnes asi společnost - a teď nemám na mysli jenom tu naši - uznává nějaké jiné hodnoty, které zrovna neodpovídají představě férovosti, určitých lidských, etických norem. Těch, které tu byly po staletí."

Otázkou samozřejmě je, zda ubývá lidí, vyznávajících ve sportu i v životě zásady fair play nebo je to spíše tím, že dnes jsou daleko pečlivěji rozpitvávány konkrétní příklady různých špatností. Ani Jiří Vícha to neví.

"Pokud jde o rozpitvávání, je to dnes moderní všímat si hlavně toho negativního. Kdežto my chceme vytahovat na světlo, a chtěli bychom, aby se množily, ty věci, které jsou pozitivní jak ze sportovního, tak čistě lidského hlediska."