Manon Lescaut bruselských ochotníků

25-03-2009

Chodili spolu z čisté lásky. On byl bláznivě zamilovaný a ona využívala svých ženských předností. Osud ale jejich lásce nepřál. Mohl by to být příběh Romea a Julie, možná i Hanky a Filipa ze Starců na chmelu. Hrdiny této milostné historie jsou ale Manon Lescaut a rytíř Des Grieux. Na jevišti jednoho malého bruselského divadla ožil příběh jejich lásky díky českým ochotníkům. Členové spolku „Jen tak“, složeného převážně ze zaměstnanců evropských institucí v Bruselu, sklidili za hru Vítězslava Nezvala ovace publika. Po Jiráskově Lucerně to bylo už jejich druhé úspěšné představení. Jak premiéra Manon Lescaut vypadala ?

Vpravo Ester Lajkepová alias ManonVpravo Ester Lajkepová alias Manon V sále se setmělo a opona se rozevírala. Na jevišti divadla pod radnicí bruselské čtvrti Woluwe se začal odvíjet příběh tragické lásky 16leté Manon a jejího rytíře Des Grieux. A také chlípného pana Duvala, ušlápnutého kněze Tiberge, upovídané služky a dalších postav. Ale všechno to začalo ještě hodinu před představením.

Manon a rytíř Des GrieuxManon a rytíř Des Grieux Jak je to s trémou u Manon? Ptal jsem se představitelky hlavní role.

„Hrozný, mám strach. Ale doufám, že to zvládneme. Minule jsme to také zvládli, tak snad to půjde i teď.“

Řekla Ester Lajkepová – alias Manon. V zákulisí si ještě svůj part velitele výpravy na lodi plující do kolonií v Americe opakoval Jan Řebřina.

„Nó, na poslední chvíli to je nejlepší. To jde přímo do hloubky mozku. Ale já vystupuji až na konci, já mám ještě času dost.“

Richard Gadas jako Des GrieuxRichard Gadas jako Des Grieux V šatně to zavonělo po švestkách. Že by si herci dávali něco proti trémě? Co je v té lahvi? Ptal jsem se rytíře De Grieuxe.

„Slivovice – na kuráž.“

Říká představitel zamilovaného rytíře Richard Gadas.

„A nebude se po té slivovici motat jazyk?“ Ptám se.

„Po jedné? To se naopak rozmotá.“ Zněla odpověď.

Richard Gadas a Tomáš Lajkep v roli pana DuvalaRichard Gadas a Tomáš Lajkep v roli pana Duvala Ve vedlejší šatně byl už celý v kostýmu i režisér a umělecký vedoucí spolku Jen tak Tomáš Lajkep. On nemohl, jak to někteří režiséři dělají, čekat někde v ústraní, jak představení dopadne. Sám totiž hrál roli pana Duvala.

„Snad to dobře dopadne. Uvidíme, jak to bude.“ Dodával si optimismu.

Když představení začalo, bylo hned jasné, že Des Grieux je zamilovaný až po uši. Protože jinak by neříkal:

„Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela …“

Láska Manon a rytíře podle scénáře prožije na jevišti různé peripetie, ale skončí na palubě lodi plující s trestanci do Mississippi. Lásku střídá smrt. Manon nemocná a slabá v konci hry říká:

„Já to věděla, že dodnes mohou dít se divy. Že jednou potkám anděla a ten anděl bude – živý.“

Manon umírá, ještě několik replik a opona se zavírá a diváci ji potleskem nechají otevřít ještě třikrát. Když odcházejí, mají pro představení jen samou chválu.

„Bylo to velmi hezký, milý, příjemný.“ Svěřila se jedna z divaček. Přišli i diváci ze slovenské krajanské komunity. „Páčilo sa velmi. Výborné predstavenie, dramatické vystupňovanie, zaujmavá zápletka. Tým, že to bolo takové neformálne, tým to bolo srdečnejšie.“

I v zákulisí panovala po premiéře veselá nálada. A nikomu nevadilo, že Manon Lescaut měla v Bruselu premiéru v pátek 13. Za všechny herce představení zhodnotil Richard Gadas – coby Des Grieux.

„Jsem rád, že je to za náma. Vcelku úspěšně. Byly tam sice nějaké chyby, ale vy jste si jich nevšimli a to je dobře.“

Foto: www.divadlojentak.eu

25-03-2009