Morávek: Jen intuice a víra, že to bude dávat smysl.

16-10-2006

Brněnské Divadlo Husa na provázku uvedlo projekt Svlékání z kůže/Bestiář podle Dostojevského. Režisér Vladimír Morávek spojil svoje čtyři samostatné inscenace románů ruského klasika do 11 hodinového celku, který v sobotu uvedl v premiéře. Jak zjišťoval Vilém Faltýnek, v českém divadle je to projekt zcela ojedinělý.

Vladimír Morávek, foto: ČTKVladimír Morávek, foto: ČTK Svlékání z kůže shrnuje a kombinuje čtyři starší inscenace her Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nový dramatický celek trvá s přestávkami dokonce 12,5 hodiny (11 hodin je pouze délka dění na jevišti) a je tvořen hrami Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je idiot, Běsi - Stavrogin je ďábel a Bratři Karamazovi: Vzkříšení.

Jak se podařilo udržet diváky pod tak dlouhou dobu v divadle? V hledišti Husy na provázku byl v sobotu i divadelní kritik Jiří P. Kříž. Podle něj pomohlo například to, že inscenace nejsou prostým způsobem řazeny za sebe.

"Je to nádherná koláž. Tam jde třeba první část Zločinu a trestu, následuje expozice Idiota, vrací se zase k původnímu tématu, a takovým způsobem to pro diváky vytváří neustále napětí. A pochopitelně, 11 hodin se v divadle sedět nedá, takže divadlo a Morávek pamatovali i na občerstvení pro diváky, takže jsou tam oddechy, kde zpívá své písně Jan Budař nebo Simona Peková, která je jednou z dominant celého toho projektu, hraje se na klavír, jí se boršč a placky a chléb s vodou, protože to hledání Boha je jedním z ústředních témat celého velkého projektu. Myslím, že se diváci nenudili, a kdo nemusel, tak neodešel."

Vladimír Morávek své dílo viděl poprvé až při sobotní premiéře.

Herci Divadla Husa na provázku (zleva): Marek Daniel, Jan Budař, Eva Vrbková, Petr Jeniška; v pozadí režisér Vladimír Morávek, foto: ČTKHerci Divadla Husa na provázku (zleva): Marek Daniel, Jan Budař, Eva Vrbková, Petr Jeniška; v pozadí režisér Vladimír Morávek, foto: ČTK "Já jsem měl velkou, pevnou víru, že to bude dávat smysl. Ale protože to nebylo možné vyzkoušet pro míru obtížnosti, nebyla žádná generálka, takže ta možnost, že to celé skončí nějakým zhroucením, že hodinu před koncem zjistíme, že v sále máme polovinu hlediště, že nějaký herec - a to se vlastně stalo, jedna herečka, Eva Vrbková, ona tam hraje všechny ty hlavní role, asi tak dvě hodiny před koncem se jí zdálo, že nebude mít sílu, a usnula. My jsme ji všichni nechali spát a ona se pak za půl hodiny probudila a říkala, že je silnější, než byla. Tak to všechno se mohlo stát s dalekosáhlejšími důsledky. My jsme se moc báli, ale zase jsem věděli, protože ve snu se mi to zdálo, že když to dokážeme, že to bude mít větší smysl, než si tak člověk nad papírem dokáže představit. A tak se i stalo, ale byla to jen intuice a víra, nic jiného."

Extrémní náročnost vyvolala potřebu lékaře, který na představení dohlížel. Ke Svlékání z kůže se brněnské divadlo může vracet pouze jednou za sto dní. Spolu s hosty se v něm představuje celý soubor divadla. Morávek sám prý nikdy na jevišti nic podobného neviděl.

Vladimír Morávek, foto: ČTKVladimír Morávek, foto: ČTK "První tři hodiny to bylo představení. Tu pátou a šestou hodinu se to stávalo jakousi podivnou mimořádností v kategorii řekněme nejtěžší muž světa, nejdelší vlasy, nejkrásnější žena na světě, v kategorii, lze-li to vydržet. A nejkrásnější pak byly ty poslední hodiny, kdy už nešlo o to, jak formálně to bude vypadat, jak velkolepě kdo co zahraje, ale zřetelněji jakoby všichni rozuměli smyslu té věci. A pak ty závěrečné dvě děkovačky, napřed ta po Běsech a potom ta na konci celého projektu... Tak intenzivní souznění diváků a herců v jednom prostoru jsem ještě nikdy nezažil. nešlo o to, že ti lidé stáli a dupali a ječeli, šlo o to, že se zdá se... nachvilečku všichni cítili být... a jak to teď říct, no... bratři."

Jiří P. Kříž byl v hledišti, sobotní inscenaci považuje za zážitek roku. Připomíná Morávkův dřívější projekt Čechov Čechům, ale podobně intenzivní divadlo prý viděl pouze před 20 lety u Morávkova předchůdce Petera Scherhaufera:

"Nejenom že se to jmenuje Hommage za Petera Scherhaufera, ale je to něco, co ten Scherhaufer na Provázku dělal. Bylo to v jiném dobovém politickém kontextu, a mám na mysli zejména jeho Divadla v pohybu. To byla třítýdenní akce a nebyla věnována jednomu autorovi a tam se to všechno dělalo hrozně natvrdo a bylo to stejně horečné a stejně nadějeplné, že bude bude změna, jako dneska se ta naděje přenáší do skutečně už jakési lidské existence."

Kříž podotýká, že se zážitkem se vyrovnává už druhý den. Hlavním tématem je Dostojevského "nesmiřování se s Bohem, nesmiřování se s ďáblem, ztráta iluzí a neustálé nervní hledání..."

16-10-2006