Náprstkovo muzeum v Praze vystavuje unikátní fotografie Enrique Stanka Vráze

16-10-2003

Právě před 110 lety dokončil český cestovatel Enrique Stanko Vráz dobrodružnou plavbu, kdy se mu podařilo po řekách rovníkové Ameriky proplout z východního na západní pobřeží jihoamerického kontinentu. Kromě přírodnin a etnografického materiálu odtud přivezl i unikátní fotografie tamních Indiánů. Výběr z těchto fotografií vystavuje Náprstkovo muzeum v Praze. Na středeční vernisáži zastihla Milena Štráfeldová kurátorku výstavy Jiřinu Todorovovou:

Kdo to vlastně Enrique Stanko Vráz byl? Venezuelan nebo Čech?

"Ono se to vlastně do dneška neví, kdo Enrique Stanko Vráz byl. On si totiž vytvořil o svém narození a o svém původu legendu, kterou všude uváděl, která ale patrně není zcela pravdivá. Pravdou je, že měl venezuelské státní občanství, stejně tak měl americké státní občanství, ale celý život byl srdcem, tělem i duší Čech a vlastenec."

A proč se sám přihlásil k úplně jinému původu?

"Tím, že byl cestovatel, který se živil hlavně vydáváním cestopisů a pořádáním přednášek, a v té době na přelomu 19. a 20. století byla poměrně velká cestovatelská konkurence, vytvořil kolem sebe záhadnou, tajemnou legendu, aby přilákal návštěvníky a zájemce. Tím pádem měl i větší finanční zisk a samozřejmě se stal i známým."

Jak probíhala celá ta jeho dobrodružná plavba povodím Orinoka a Amazonky?

"V roce 1892 začal ve městě Bolívar a na dvou lodích, Praga a Tucuso, se vydal po řece. Zastavoval se v různých oblastech, fotografoval, sbíral tam přírodniny a etnografické předměty. Ale měl bohužel smůlu. Nejprve se mu jedna z lodí potopila a s ní i část jeho sběrů a fotografického materiálu. A později se dozvěděl, že jeho společník byl přepaden a okraden o veškeré peníze, takže zůstal úplně bez finančních prostředků. V Manaosu musel prodat i druhou loď a bohužel i fotoaparát. Nicméně od svého úmyslu neupustil, pokračoval dál a skutečně v listopadu 1893 dosáhl tichomořského pobřeží a svoji cestu napříč rovníkovou Amerikou ukončil."

Součástí jeho sbírek jsou také skleněné negativy, ze kterých později vznikaly fotografie. Jak se vůbec celá tato pozůstalost dostala do Náprstkova muzea?

"Vrázova fotografická pozůstalost se sem dostala až po 2. světové válce, a to z Poděbrad. Vráz se ke konci života léčil v Poděbradech a tamnímu lázeňskému lékaři věnoval nebo si u něj uložil veškeré fotografické materiály, které měl."

Kolik fotografií se tak podařilo zachránit?

"Celá tato pozůstalost, která zahrnuje fotografie ze všech jeho cest od těch nejstarších z roku 1885, kdy v Africe začal fotografovat, je tam i spousta rodinných fotografií, čítá přes čtyři a půl tisíce kusů."

K dobrodružnému životu cestovatele Enrique Stanka Vráze se vrátíme v některé z příštích krajanských rubrik.

16-10-2003