Nový filmový festival Antropofest představil i snímky o českých krajanech

Štěpánka Plachá a Michaela Píšová, autorky snímku Goluboie, a Pavel Borecký, autor snímku Gáj, foto: autorka

Koncem minulého týdne v pražském divadle Dobeška proběhl 1. ročník festivalu dokumentárních filmů Antropofest. Byl v něm zařazen i blok filmů s krajanskou tématikou. Na festivalu natáčela Milena Štráfeldová:

Jak si vykládají "demokracii" obyvatelé afghánského Hindukúše? S čím se potýkají mladí Kurdové nebo Turci žijící v Kodani? A jak se dodnes na Doudlebsku slaví masopustní koleda? - To během pátku a soboty ukazovaly necelé dvě desítky filmů s antropologickou tematikou, které organizátoři vybrali pro zahajovací ročník nového festivalu:

Štěpánka Plachá a Michaela Píšová,  autorky snímku Goluboie,  a Pavel Borecký,  autor snímku Gáj,  foto: autorka
"Festival se letos orientuje na témata: sociální vyloučení, migrace, život v 21. století a problematika menšin,"

vysvětluje jeden z organizátorů Antropofestu Adam Spálenský.

"Nabízí snímky z Afriky, Indie, z Pákistánu, z Argentiny. Vlastně skoro všechny kontinenty jsou zde zastoupeny."

Mezinárodní filmový festival zaštítila Katedra sociálních věd Univerzity Pardubice a představily se tu hlavně studentské snímky. Jejich autory jsou mladí antropologové ze Švýcarska, Velké Británie, Estonska, Portugalska a dalších zemí. V rámci festivalu byl zařazen i cyklus filmů o českých krajanech. V moldavském Goluboje natáčela Štěpánka Plachá:

"My jsme ten film dělaly dohromady s Michaelou Píšovou. Byly jsme tam v létě roku 2006 a dělaly jsme tam terénní výzkum, ze kterého pak jako výstupy byly naše bakalářské práce a tento film, nazvaný Goluboje."

Goluboie
Předkové dnešních českých krajanů přišli do Goluboje už před sto lety a po dlouhá desetiletí žili jako menšina v izolaci. Jak si podle antropoložky Plaché udržují svou identitu?

"Identita je tam založená na původu českých krajanů nebo obyvatel Goluboje. Zároveň se promítá i ve způsobu používání češtiny. Starší občané mluví hezky česky. Ti mladší už méně, stále se to ale snaží udržovat."

I v srbské vesnici Gáj žijí dodnes Češi. Jejich každodenní život ukázal stejnojmenný studentský film Pavla Boreckého z České zemědělské univerzity v Praze. Vznikl i díky několika grantům, které se studentům na jejich projekt o krajanech podařilo získat:

"Tak jsem já mohl natočit tento dokument, mohli jsme udělat výstavu fotografií, která byla nejenom na České zemědělské univerzitě, ale třeba i v Městské knihovně v Praze. Ale hlavním výsledkem naší práce byla publikace Krajané: po stopách Čechů ve východní Evropě, která čerstvě vyšla."

Gáj
Z technických důvodů bohužel nedošlo na promítání filmu o dalších českých krajanech v Srbsku. Autorem snímku s názvem Kde krev a pot, tam i slzy je student Masarykovy univerzity v Brně Michal Pavlásek:

"Já jsem natáčel v lokalitě Veliko Središče. Je to vesnice čítající asi patnáct set obyvatel a nachází se na historickém území Banátu, které po první světové válce připadlo Srbsku."

První Češi sem přicházeli už ve 20. letech 19. století:

"Počátkem 50. let 19. století přichází početná vlna reformovaných evangelíků, což je velmi zajímavé, protože tito poslední nositelé českého protestantismu v Srbsku dosud žijí, byť ten sbor je na pokraji zániku."

Hlediště divadla Dobeška po oba dny zaplnili hlavně mladí diváci. Organizátoři tak už dnes uvažují o dalším ročníku Antropofestu.