Olympionici po půl století vzpomínali na cestu z Melbourne

29-11-2006

Neobvyklé setkání v úterý zažilo sídlo českého Senátu, Valdštejnský palác. Jednapadesát olympioniků se sešlo už celého půl století po olympijských hrách v Melbourne a Cortině d'Ampezzo.

Olga Fikotová-Connollyová, foto: ČTKOlga Fikotová-Connollyová, foto: ČTK Slzy dojetí nemohly chybět na úterním setkání, na kterém Český olympijský výbor účastníkům olympiády v roce 1956 rozdal pamětní listy a držitelce jediné československé zlaté medaile z Melbourne Olze Fikotové-Connollyové stříbrnou pamětní medaili. Právě tato diskařka napsala před půl stoletím jeden ze silných příběhů tohoto sportovního svátku. Příběh, překračující hranice tehdejšího Československa. V Melbourne se potkala se stejně zlatým americkým kladivářem Haroldem Connollym, za kterého se o rok později provdala navzdory překážkám, kladeným ze strany komunistického aparátu. Že se svatba vůbec mohla uskutečnit, o to se tehdy nejvíce zasloužil legendární atlet Emil Zátopek. S vdovou po něm a svou dávnou kamarádkou Danou Zátopkovou se Olga Fikotová tento týden viděla poprvé po 45 letech.

A mohly vzpomínat na druhý silný příběh olympiády v Melbourne, kterým byl dnes již těžce uvěřitelný způsob cestování. Dana Zátopková o něm Radiu Praha řekla:

"Tam jsme letěli taky blbě, ale to byla vina našich vedoucích. Řekli: proč by jsme se aklimatizovali v Austrálii, když se můžeme aklimatizovat cestou. Takže my jsme letěli Praha - Istanbul, tam jsme spali. Pak jsme letěli do Singapuru, tam jsme spali dvě noci. Pak jsme letěli do Darwinu, tam jsme spali. Několikrát jsem takhle přistávali a startovali... a houby. Přiletěli jsme tam a aklimatizovali jsme se stejně."

Dana Zátopková s Olgou Fikotovou-Connollyovou (vpravo), foto: ČTKDana Zátopková s Olgou Fikotovou-Connollyovou (vpravo), foto: ČTK To ale nebylo nic proti cestě zpátky.

"Měli jsme tam takové silné komunistické vedení a byla tam spousta našich emigrantů, kteří kolem nás neustále kroužili a zvali nás na gril, na cesty... A naši z toho byli strašně nervózní, protože měli strach, že tam někdo zůstane. Když ti Francouzi přišli a říkali, že ten odlet bude odložený, protože to letadlo není v pořádku, že to bude asi dva nebo tři dny odložené, naši se tak splašili, že řekli - to je sabotáž, to je určitě nějaký úmysl a tak dále. Teď se zavírala olympijská vesnice - kam půjdeme a co a tak dále. A zástupci emigrantů hned přišli a řekli: z toho si nic nedělejte, to my si vás rozebereme a my se o vás postaráme, můžete tady zůstat třeba 14 dní, to nám nevadí, my vás zajistíme takhle po rodinách. Z toho úplně začalo hysterčit to naše vedení a dohodli se s Rusákama, kteří tam měli loď Gruzii, a kteří řekli - to je jednoduché, můžete jet s námi zpátky do Vladivostoku."

Cestu sice sportovci pojali s humorem, nicméně jednoduchá nebyla. Ať už šlo o klimatické výkyvy mezi australským teplem a vladivostockými mínus třiceti stupni, nebo o délku cesty. Na lodi a ve vlaku olympionici strávili více než měsíc, oslavili zde Vánoce a přivítali Nový rok 1957.

29-11-2006