Po srpnu 1968 nesměla do Československého rozhlasu ani vstoupit...

19-12-2006

"Nežila som nadarmo" je název knihy, která byla toto pondělí pokřtěna v Českém rozhlase. Lékař Juraj Szánto ji věnoval své manželce, dlouholeté rozhlasačce a naší bývalé kolegyni v anglické redakci Radia Praha Olze Szántové. Vzpomenout si na ni přišli do atria Českého rozhlasu její spolupracovníci a přátelé. Více už Milena Štráfeldová:

"This is the North American Broadcast of Radio Prague, Czechoslovakia, and it´s the Magazine of the Year."

Pravidelní posluchači anglického vysílání Radia Praha si možná právě připomněli hlas naší kolegyně Olgy Szántové. V Československém rozhlase pracovala s přestávkou dvaceti normalizačních let od roku 1961. Už v té době měla za sebou pohnuté životní osudy. Narodila se v Bratislavě v rodině typografa a novináře Deža Benaua. Jako odborář a sociální demokrat emigroval v roce 1939 i s rodinou do Spojených států a v letech 2. světové války tu redigoval noviny exilové vlády. Po návratu do svobodného Československa působil ve vysokých odborářských funkcích, v politických procesech 50. let však byl odsouzen jako špion, a to samozřejmě dopadlo i na jeho rodinu. Jeho dcera Olga se tak k novinářské práci dostávala oklikou, psala příležitostné články, mapovala například osudy dětí, které za vyznamenaly v protifašistickém odboji. A právě to ji počátkem 60. let přivedlo do anglické redakce tehdejšího Československého rozhlasu. Stala se velmi oblíbenou redaktorkou, po srpnové okupaci však musela rozhlas opustit - vrátila se do něj až po listopadu 1989:

"A najednou tam byla dáma, které bylo přes šedesát let, ale plná síly, plná energie. My jsme byli mladí, to řemeslo jsme ještě moc neuměli, ale ona měla zkušenosti. Měla zkušenosti ze zahraničí, cestovala po celém světě, k tomu měla někdy až děsivé životní zkušenosti. Po vpádu sovětských vojsk nesměla pracovat v rádiu, což pro ni muselo být strašné, protože ona tím rozhlasem žila. Ona byla tak jednoznačně rozeným rozhlasákem,"

vzpomíná na Olgu Szántovou její dlouholetý kolega z anglické redakce a pozdější šéfredaktor Radia Praha David Vaughan. Podle socioložky a bývalé disidentky Jiřiny Šiklové však Olga Szántová nezahálela ani v té vynucené dvacetileté pauze:

"Věděla jsem o ní, že například ještě před rokem 1989 psala pod různými jmény do Zdravotnických novin a podobných časopisů, kde to tedy bylo možné. A protože jsem dělala něco podobného a také jsem si vymýšlela různá jména, byly jsme v tomto směru jakoby kolegyně. Občas jsme se viděly, mrkly jsme na sebe, ale začaly jsme se intenzívně stýkat až po převratu 89. Já jsem oceňovala, že Olga znovu nastoupila do rozhlasu a vydržela v něm. Že to všechno zvládla a že měla tu odvahu znovu začít."

Olga Szántová však nepracovala jen pro rozhlas. Zajímavé články psala i pro několikery noviny a časopisy, ze svých cest do zahraničí čerpala náměty i pro knihy. Zemřela v srpnu roku 2003. Knihu Nežila som nadarmo, v níž na ni kromě jejího manžela vzpomínají i další blízcí lidé, a to jak v češtině, tak slovensky nebo anglicky, vydal Slovenský literární klub.

19-12-2006