Po stopách sametové revoluce 2. Laterna magika

12-11-2019

Krátce po brutálním rozehnání studentské demonstrace a založení Občanského fóra předními disidenty se pozornost stočila k pražské Laterně Magice. Právě odsud se režírovaly události prvních revolučních dní, sem se sjela světová média, aby informovala o pádu komunistického režimu v další ze zemí střední Evropy, o probíhající sametové revoluci. Jedním z důležitých aktérů byl tehdejší reportér Mladého světa Michal Horáček, kterému se spolu s rockerem Michaelem Kocábem v rámci jejich iniciativy nazvané Most podařilo dostat za jednací stůl tehdejšího komunistického předsedu vlády Ladislava Adamce a vůdce československého disentu Václava Havla.

„Ta Laterna magika – to bylo ono. Sem chodili všichni ti slavní reportéři z celého světa, sem vtrhli s tím vybavením, co tady nikdo vůbec neznal, jsme na to koukali úplně vyděšeně. Byl tady Tom Brokaw, Dan Rather – takoví ti hvězdní reportéři amerických televizních sítí CBS a NBC. Také si pamatuji na mladičkou Christiane Amanpourovou. Tady se to všechno událo. Jednak to byla ta zahraniční média, ale především se tu ustavoval dennodenní program, který vlastně jen s bídou reagoval na rostoucí radikalismus lidí v ulicích, musím tedy říct.“

Ze začátku nechtěl vystupovat nikdo, ale po několika dnech už chtěl být na tribuně každý, „aby byl také revolucionář a měl zásluhy“, směje se Horáček.

Alexander Dubček a Václav Havel 24. listopadu na tiskové konferenci Občanského fóra v Laterně magice krátce poté, co členové předsednictva ÚV KSČ odstoupili, foto: Jaroslav Kučera, CC BY-SA 3.0Alexander Dubček a Václav Havel 24. listopadu na tiskové konferenci Občanského fóra v Laterně magice krátce poté, co členové předsednictva ÚV KSČ odstoupili, foto: Jaroslav Kučera, CC BY-SA 3.0 „Bylo to strhující. Tady to jelo nepřetržitě 24 hodin denně, byl tu jeden nebo dva telefony, v jedné části Laterny, tady dole. Pan Urban vedl oddělení, kterému jsme říkali holka pro všechno. Tam odbavili celou tu logistiku. Například, přišli sem lidé z Ostravy, že nevědí, co se to děje, a jestli by nemohl někdo od nás přijet, takže se muselo rozhodnout, kdo tam pojede. Takové věci zorganizovat nebylo úplně jen tak. Nebo se ozval Petr Miller z ČKD, že dělníci by tedy také přišli, a teď jak to všechno pěkně udělat, aby to dobře fungovalo. Někdy to bylo vyčerpávající. Pamatuji si, že jsem za těch 14 dní zhubnul asi 11 kilo, takovým tím nervovým vypětím.“ Řešily se i složité okamžiky, situace navíc byla pořád značně nejistá.

„Každou chvíli přicházely zprávy, že na Prahu odněkud jedou obrněné transportéry, naštěstí se ukázalo, že to není pravda. Ale mohla být. Pak na některé z demonstrací zazněla výzva k lidem: „Jděte do Vokovic! Tehdy tam sídlil jakýsi komunistický orgán. Pak jsme si uvědomili, že by se to mohlo nějak zvrhnout, že by to režim mohl použít jako záminku a říct, že to jsou teroristi nebo vandalové nebo tak něco – šlo o to, jak ty lidi, kteří už šli někde po Praze, a bylo jich třeba osm tisíc, odvolat (směje se). Bylo toho spoustu. A všechno se to odehrávalo tady v Laterně magice. Tady bylo to nervové centrum.“

Občanské fórum využívalo prostory paláce Adria (na fotografii), kde v té době působila Laterna Magika, foto: Ondřej TomšůObčanské fórum využívalo prostory paláce Adria (na fotografii), kde v té době působila Laterna Magika, foto: Ondřej Tomšů

Právě Horáček spolu se synem disidenta Alfréda Kocába Michaelem Kocábem sehráli po událostech 17. listopadu klíčovou zprostředkovatelskou roli mezi opozičními silami a komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem.

Michael Kocáb během projevu v listopadu 1989, foto: ČT24Michael Kocáb během projevu v listopadu 1989, foto: ČT24 „Podařilo se nám sjednat nejen první ten kontakt, ale i ty další. Mělo to své peripetie, napřed jsme to sjednali, ale v poslední chvíli vyběhl pan Krejčí (poradce Ladislava Adamce) z úřadu vlády a říkal: ,To jsme si nedomluvili, soudruzi´, tak nějak ze setrvačnosti nám říkal soudruzi. ,To jsme si, soudruzi, nedomluvili, jako Havel – ne!´ A teď co s tím? On měl mandát, tehdy se ještě zasedalo v Mánesu. No a tam se řeklo, že buď Havel, nebo nikdo. No a Adamec s Krejčím řekli, že Havel tedy v žádném případě, protože to už pro ně bylo strašně riskantní. Vzít tam Havla, kterého ještě půl roku předtím věznili, a byl to ten arciďábel, ten zaprodanec a ztroskotanec a to všechno. No a Havel to tedy posoudil na místě a řekl: ,Jsou revoluční chvíle, kdy ten lídr musí jednat nečekaně. Možná mne vyloučíte z Občanského fóra, ale já vám říkám, že je důležité, aby se to jednání uskutečnilo“. Nebyl tam tedy Havel, ale byl tam třeba Honza Ruml, a to už byli tvrdí disidenti, a tak ať se to uskuteční´. Tak se to uskutečnilo a o pár dní později už známe všichni myslím ty slavné fotografie, jak si na úřadu vlády podává přes stůl ruku premiér Adamec s Václavem Havlem.“

Ladislav Adamec, foto: Česká televizeLadislav Adamec, foto: Česká televize Kontakt s Ladislavem Adamcem prostřednictvím jeho poradce Oskara Krejčího oba mladí muži navázali již v září 1989. Na otázku, proč a jménem koho zakládali Most už tehdy, Horáček říká:

„My jsme založili iniciativu s tím, že je otevřená. Kdo chce podpořit její myšlenku, ať se připíše. Jejím cílem a ambicí bylo, aby v případě, že dojde i u nás k nějakým dramatičtějším událostem, které se už dály kolem nás, například zakrátko padala berlínská zeď, v plné činnosti už byla Solidarita, tak abychom mohli zabránit krveprolití z jakékoliv strany. Bylo tu mnoho lidí, kteří byli poškozeni komunistickým režimem a jistě vůči němu oprávněně chovali velký hněv, na druhé straně ten režim byl velmi silný, měl armádu, veřejnou i tajnou policii, Lidové milice, ozbrojené dělníky v továrnách, a spoustu jiných mocenských pák. Člověk si dokázal představit, že by je uměli použít, kdyby se větší počet lidí začal dožadovat nějakých změn, a tomu jsme se chtěli vyhnout.“

12-11-2019