Po těžké nemoci zemřel herec Boris Rösner

01-06-2006

Největší herec své generace - tak hodnotí divadelní kritici i herečtí kolegové Borise Rösnera. Představitel Cyrana z Bergeracu, Harpagona i Salieriho a dlouholetý člen Národního divadla v Praze zemřel tuto středu v kladenské nemocnici. Ve věku pětapadesáti let podlehl těžké nemoci. Jeho osobnost připomene Milena Štráfeldová:

Boris Rösner, foto: ČTKBoris Rösner, foto: ČTK "Ten vstup /na školu/ byl zvláštní. Já jsem si samozřejmě den předtím našel, kde je Karlova ulice, abych nebloudil. Potom už jsem suverénně do té školy vlezl. A hlavně jsem na chodbě potkal živého Nedbala, který byl předseda komise. To bylo strašlivý. My jsme se ho všeobecně, a myslím, že mluvím za všechny, vlastně báli. I když on měl studenty asi rád. Působil ale takovým dojmem... Já ale zase musím říct, že jsem byl docela dobře připravený, a protože jsem byl opravdu vnitřně rozhodnutý, že k tomu divadlu půjdu, i když zkoušky neudělám, nebyl jsem vnitřně tak vystresovaný, jak tam mnoho lidí bývá. Když tam dnes sedím a vidím je, ty chudáky... Měl jsem samozřejmě tři monology, z nichž jeden byl Urhamlet, což byla už tenkrát zakázaná hra. To bylo v 69. roce. Mně se strašně líbila a tam je monolog soudce. Tak jsem si ho připravil a Nedbal řekl: A co máš tohleto tady? Řekl jsem: to je Urhamlet. - Tak nám to ukaž. S vědomím, že to je zakázaná hra. Tak jsem začal, oni mne to nechali říct celé, což bylo zvláštní. Skončil jsem, jako že jsem tam odevzdal to velké umění. Někteří pedagogové přitom dělali, že tam nejsou, poněvadž se vědělo, že to je zakázaná hra. A ten Nedbal po asi minutové pauze řekl: kdes to sebral? Já jsem řekl, že se to hrálo v Chebu a mně se to líbilo. - No tak jdi ven! - a jakoby mne vyhodil. Řekl jsem si, tak je to v háji. Pak ale přišel dopis, že jdu do druhého a do třetího kola a tak dále. Bylo to úžasné, protože jsem tam potkal Vosku, Fabiánovou, Nedbala Sklenčku - já jsem se snad ani nestyděl,"

zavzpomínal Boris Rösner v Českém rozhlase na své studijní začátky na pražské DAMU. O svém obdivovaném učiteli Voskovi mluvil vždy s velkým respektem. Po jeho náhlém úmrtí v r. 1982 jej nahradil v roli Salieriho v Shafferově Amadeovi:

"My jsme měli mít premiéru další sezónu v září a on si mě pozval k sobě a povídali jsme si o divadle a o životě. Mluvil o tom, že najednou cítí, že se to nestihne naučit, že na to nemá. Loučili jsme se s tím, že se uvidíme v září, on ale říkal: chlapče, já nevím, jestli to zvládnu."

Boris Rösner, foto: ČTKBoris Rösner, foto: ČTK Ve stopách svého učitele šel později Rösner nejen jako herec, ale i jako pedagog na pražské DAMU. Během své více než třicetileté herecké kariéry vystřídal angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, Městských divadlech pražských a od r. 1987 byl členem Národního divadla. Ztvárnil tu na dvě desítky dramatických rolí. Byl Othellem, Mefistem i Falkenštejnem. Současně ale hostoval na dalších pražských scénách - například v Divadle pod Palmovkou exceloval jako Cyrano z Bergeracu. Právě nyní byl na vrcholu své herecké kariéry, za loňský rok se stal držitelem všech tří hlavních divadelních cen včetně herecké Thálie.

"Byl to mimořádný, vynikající herec, byl to mimořádně zdatný pedagog. Byl to člověk, který měl všechno rád, co patří k životu. Bude to velká jizva v souboru činohry Národního divadla a je mi to strašně líto,"

řekl krátce po Rösnerově úmrtí jeho herecký kolega v Národním divadle Josef Vinklář. Boris Rösner, podobně jako jeho učitel Václav Voska, často vystupoval i na malých scénách. Proslulé byly jeho recitační večery v pražské Viole nebo komorní představení v Lyře Pragensis. Méně se v posledních letech objevoval ve filmu a v televizi, během své umělecké kariéry však často spolupracoval s Českým rozhlasem. Na práci s ním vzpomíná režisérka Markéta Fialová:

"Boris Rösner byl kromě hereckého talentu, který známe z divadla, nadán nezapomenutelným rozhlasovým hlasem. V Českém rozhlase natočil jako interpret řadu literárních pořadů, byl výborným recitátorem a účinkoval v mnoha rozhlasových hrách. Naposledy nastudoval roli Othella a podal mimořádný výkon, přestože se už potýkal s nemocí. Ve zlatém fondu Českého rozhlasu po něm zůstává řada titulů a je velká škoda, že už k nim nic nepřibude."

01-06-2006