Prezidentské dekrety brání příjezdu Edmunda Stoibra do Prahy

Bavorský premiér Edmund Stoiber, foto: ČTK

Hlasitý apel na zrušení takzvaných Benešových dekretů zazníval na letošním srazu odsunutých sudetských Němců, Sudetoněmeckých dnech v Norimberku. Bavorský premiér Edmund Stoiber, tradiční patron setkání, vzkázal Praze, že nemůže očekávat, že v Evropské unii diskuse o dekretech a jejich zrušení utichne. Reakce na tato slova přináší Josef Kubeczka.

Bavorský premiér Edmund Stoiber,  foto: ČTK
"Dekrety jsou nyní evropskou záležitostí. Pokud Češi doufají, že teď budou mít pokoj, pak musím říci: Až teď začíná nová diskuse, ve společné Evropské unii, v evropském prostoru," řekl Stoiber. V projevu oceňovaném potleskem a souhlasnými výkřiky prohlásil, že Česko musí odsoudit poválečné vyhnání Němců. Dokud to Praha neučiní, nemůže očekávat oficiální návštěvu bavorského premiéra.

Český premiér Vladimír Špidla na to reagoval slovy, že o tzv. Benešových dekretech nehodlá zahajovat jakoukoli debatu. Ministerstvo zahraničí nepotvrdilo, že by v budoucnu měla česká politická reprezentace navazovat přímá jednání se zástupci sudetských Němců. Mluvčí ministerstva Vít Kolář popsal současný stav česko-německých vztahů krátce, ale jednoznačně.

"Mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo jsou všechny problémy vyřešeny a na vládní úrovni to stvrdila česko-německá deklarace."

Politolog Robert Schuster z pražského Ústavu mezinárodních vztahů soudí, že slova Edmunda Stoibra se nesla v duchu blížících se voleb do Evropského parlamentu.

Edvard Beneš podepisuje dekrety
"V každém případě, protože bavorská CSU má skutečně co obhajovat. Ona v posledních celostátních volbách získala, pokud se nepletu, 60 procent hlasů, což je naprosto gigantický výsledek a něco takového udržet po dobu čtyř let je samozřejmě velmi těžké. On se tedy snaží i těmito výroky mobilizovat především své skalní, své kmenové voliče, kteří občas mohou mít pocit, že ty evropské volby nejsou zas až tak důležité a že je možné je klidně nechat plavat. To je první aspekt. Proto také ono spojení s Evropským parlamentem, ačkoliv na jeho půdě už se v této záležitosti příliš moc dosáhnout nedá. Daleko zajímavější mi připadá záměr asi sedmdesátí vyhnanců podat žalobu proti České republice, proti české vládě a dosáhnout tímto způsobem určitého odškodnění, určité satisfakce. To je relativně nový prvek, který celý problém de facto bere z roviny čistě politické, kdy se to hrálo na obou stranách jako předvolební téma a bylo doprovázeno různými verbálními přestřelkami, na půdu soudů. Tady se může ukázat, do jaké míry skutečně ony dekrety jsou ještě v souladu s evropskými hodnotami, jak se to vždy prezentuje, či nikoliv."

Premiér Vladimír Špidla v reakci na Stoibrova slova prohlásil, že tato problematika je uzavřena, protože historická fakta se nedá měnit. Lze ale namítnout, že pohled na ně se může měnit současně s vývojem společensko-politické situace. Myslíte si, že pro takový proces nazrál u nás čas?

"Těžko říct. Pravdu asi mají ti, kteří vždy v této souvislosti poukazovali na určitou generační spjatost lidí, kteří dnes jsou těmi rozhodujícími politickými aktéry v Německu, konkrétně v Bavorsku, či v České republice. To jsou lidé z generace, která se ani bezprostředně nenarodila před druhou světovou válkou, nicméně přesto tu zkušenost od svých rodičů, kteří byli v mnoha případech přímo oběťmi této války, pochytili. Určitá generační spřízněnost tam tedy je. Ten nový pohled, o němž je řeč, bude asi možno očekávat až z příchodem nové generace, nové politické garnitury."