Radio Praha zahájilo pravidelné vysílání pro naše chemiky v Kuvajtu

Příbuzní a blízcí vojáků v Kuvajtu na setkání s Jaroslavem Tvrdíkem, foto: ČTK

Do naší relace jsme zařadili aktuálně novou rubriku, která je určena českým chemikům v Kuvajtu. Více informací o této rubrice přináší Milena Štráfeldová.

Příbuzní a blízcí vojáků v Kuvajtu na setkání s Jaroslavem Tvrdíkem,  foto: ČTK
Chceme v ní dát prostor rodinám, přátelům a blízkým našich vojáků v Kuvajtu, aby jim v našem vysílání mohli poslat svůj pozdrav. Naši chemici tu najdou například i to, co o nich píší české noviny, jak jejich nasazení v blízkovýchodním konfliktu hodnotí naši politici a co si o nich myslí veřejnost. A naším prvním pozdravem do Kuvajtu je reportáž liberecké zpravodajky Českého rozhlasu Ivany Bernáthové o pondělním setkání ministra obrany Jaroslava Tvrdíka s rodinnými příslušníky členů našeho protichemického praporu. Během setkání v Liberci ministr Tvrdík uvedl:

"Cílem této naší aktivity je říct našim vojákům: jsme s Vámi, ukázat jim, že mají naši podporu, poděkovat rodinným příslušníkům za tu pomoc a podporu, kterou svým blízkým v Kuvajtu poskytují. My už dávno víme, že vojáci jsou schopni splnit úkol velmi kvalitně a velmi odpovědně v situaci, kdy vědí, že jejich rodiny jsou v pořádku."

Rodiny českých vojáků se nejvíce těšily na telemost mezi Libercem a Kuvajt City, díky kterému se dozvěděly, že i přes šest raketových útoků z Iráku na Kuvajt jsou jejich blízcí zdraví. Manželky, snoubenky a matky dostaly od velení armády květiny a rozdávaly se i dárkové koše. Dalším dárkem bylo hudební vystoupení Ivety Blanarovičové a Petra Muka.

Jaroslav Tvrdík,  foto: ČTK
"Všem bych chtěl popřát, aby se vrátili ve zdraví a co nejdřív. Aby ta válka skončila a svět mohl zase běžet dál v míru,"

popřál chemikům Petr Muk. Věře Mjartanové, která má v Kuvajtu syna Dušana, sice při telemostu tekly slzy dojetí, ale setkání se jí líbilo.

"Opravdu to bylo nádherné, aspoň nás trošku uklidnili, protože člověk neví, na čem je. Opravdu je to pěkné."

foto: ČTK
Když jsem se dívala po všech, kteří mají v Kuvajtu své blízké, obdivovala jsem, jak statečně překonávají svůj strach. Pavlína Merklová mi ale můj názor vyvrátila:

"Statečné? - Jak bych to řekla: spíš mi je do breku. Je mi smutno. Je poprvé pryč za celou dobu, co jsme manželé, ale máme dobré spojení, takže mi pravidelně volá a pravidelně si píšeme. Samozřejmě mu říkám, že věřím tomu, že se vrátí v pořádku a aby na nás myslel. A že ho máme strašně moc rádi..."

Své vzkazy a pozdravy našim chemikům v Kuvajtu mohou jejich blízcí zanechat na pražském telefonním čísle 22155 2989. A s novou rubrikou se setkáte i na našich internetových stránkách.