Senát funguje už deset let

19-12-2006

Před deseti lety, 18. prosince 1996, byla zahájena ustavující schůze Senátu. Senát je horní komorou parlamentu a jeho hlavním úkolem je přijímat a novelizovat zákony. Jak Senát funguje? A jak ho vnímá veřejnost? O tom se dozvíte z příspěvku Martiny Lustigové. Martino, Senát není v našem politickém systému novinkou. Můžeš porovnat fungování dnešního Senátu s dobou první republiky?

Stejně jako tehdy je i dnes Senát horní komorou parlamentu. Nicméně za první republiky volby do Senátu probíhaly zároveň s volbami do sněmovny, navíc podle stejného volebního systému. Není tedy divu, že Senát byl jen jakousi kopií Poslanecké sněmovny. A i z toho důvodu byl tehdy vnímán jako místo pro politický důchod. Dnes je Senát nerozpustitelný, obměňuje se po třetinách, volí se většinovým volebním systémem - jeho složení je tedy jiné než složení Poslanecké sněmovny.

Senát není mezi Čechy příliš populární. Podle výzkumu agentury CVVM je pro tři pětiny občanů Senát dokonce zbytečnou institucí. Proč nedokázal přesvědčit občany, že funguje dobře a že je nezbytný? Na to jsem se zeptala politologa Petra Justa: "Senát se snaží přesvědčovat a informovat občany o tom, co dělá a jakým způsobem to dělá. Ale vždycky pro komunikaci musí být dva, musí být odesílatel informace a příjemce informace. A netroufnul bych si tedy odhadovat, zda je více chyb na straně odesílatele informace, tedy Senátu, nebo příjemce informace, tedy voličů, občanů. Senát, myslím, pracuje velmi transparentně vůči voličům. Má poměrně kvalitní internetové stránky, kde detailně prezentuje svoji činnost. Vydává zdarma časopis, který distribuuje do knihoven a škol, kde také představuje svoji činnost. Myslím si, že Senát se snaží dělat maximum pro to, aby zlepšoval svůj obraz, ale voliči mají prostě zafixováno původní komplikované období, kdy Senát vznikal a kdy řada vysoce postavených politiků se o Senátu nevyjadřovala příliš pozitivně, jmenujme Miloše Zemana a Václava Klause. A možná právě zárodky té nepopularity Senátu je třeba hledat právě v tom období, kdy vznikal i přes to, že řada vlivných politiků byla proti."

A které konkrétní momenty byste z desetileté historie Senátu vyzdvihl?

"Já bych možná začal od konce. Poslední volby do Senátu byly přelomové v tom, že poprvé v historii České republiky, pokud tedy nepočítáme volby v roce 1990, které ale byly, řekněme, o něčem jiném, má v jedné parlamentní komoře jedna politická strana sama většinu. To je zlomový okamžik v dějinách nejen Senátu, ale v dějinách novodobého českého parlamentarismu. Jinak samozřejmě těch momentů v desetiletém období bylo více, ať už jeho samotné ustavení, které bylo provázeno mnoha pochybnostmi, první vládní krize na přelomu let 1997-1998, která poprvé trošku přiblížila veřejnosti, co je to vůbec Senát, protože k vyhlášení předčasných voleb byl Senát a jeho souhlas s ústavním zákonem o zkrácení funkčního období nezbytný. To je možná první moment, kdy Senát přichází do povědomí lidí jako to, co politici často nazývají jako pojistka demokracie, pojistka ústavnosti. Pak je tu samozřejmě období, kdy v Poslanecké sněmovně vládla tzv. opoziční smlouva a kdy se Senát vlastně stal platformou pro kritiky opoziční smlouvy, protože v letech opoziční smlouvy byl Senát ovládán zástupci Čtyřkoalice, která se prezentovala jako alternativa vůči stranám opoziční smlouvy."

19-12-2006