Smažený sýr nebo nakládaný hermelín jsou dobrůtky

13-04-2017

Rodilá Švýcarka Barbara John se cítí v Česku jako doma. Ale svůj původní domov – Švýcarsko si sem vzala částečně sebou. Provozuje tu totiž obchod se švýcarskými výrobky, především vyhlášenými švýcarskými sýry a čokoládou. Je dalším hostem seriálu Česko očima cizinců.

Barbara John, foto: Klára StejskalováBarbara John, foto: Klára Stejskalová S paní Barbarou John sedíme v malebném krámku v Praze Libuši, který svým stylem připomíná Švýcarsko. Stěny jsou v červené barvě, na nich fotografie alpských velikánů, lampy ve tvaru helvétského kříže a i sama paní Barbara v červeném svetru do interiéru zcela zapadá. „Dnes tak trochu fungujeme jako švýcarská ambasáda, i když původně jsem to neměla v úmyslu“, líčí s úsměvem paní Barbara. Ve svém podniku dnes pořádá přednášky o Švýcarsku, ochutnávky pro veřejnost, kursy vaření švýcarských sýrových specialit. Vůně sýrů je v obchůdku neodolatelná.

„Máme tu kolem 100 druhů sýrů, kromě těch tradičních jako je gruyere, emmental a podobně se snažím dovážet vždy nějaké novinky, sezónní speciality. Snažím se vždy o nějakou atrakci, takže při cestách do Švýcarska hledám nové sýrárny. A k sýru samozřejmě patří dobré víno. Takže ani naše tradiční švýcarská vína tu nemohou chybět. I když nejsou tak známá, protože je většinou vypijí Švýcaři sami, tak roste počet lidí, kteří naše odrůdy jako je fendant znají a chodí si je sem kupovat“, líčí paní Barbara. Vzhledem k její vášni pro sýry není divu, že přišla na chuť i českým sýrovým specialitám jako je smažený sýr nebo nakládaný hermelín. „To jsou dobrůtky, které mám ráda, ale dávám si je jen v hospodě, doma si je nedělám.“

Foto: Klára StejskalováFoto: Klára Stejskalová Paní John žije v Česku 18 let, a jak říká, česká a švýcarská kultura si jsou podobné. „V principu jsem se tu cítila hned doma, máme podobnou kulturu, hodnoty. Líbí se mi, že Češi se rádi scházejí v okruhu kamarádů, sice se tu pije víc než ve Švýcarsku, ale je vždy veselo, někdo má kytaru, začne se zpívat, to se mi líbí. To u nás nemáme.“

Jako pro většinu cizinců i pro paní Barbaru byla největším oříškem čeština. „Sice jsem mluvila 5 jazyky, ale čeština je těžká. Zdolávala jsem ji společně se svými dětmi, které tu chodily do školky. Snažila jsem se být v kontaktu s Čechy, ale trvalo to tak 2 roky než jsem mohla plynule mluvit a rozumět. Dnes už ale rozumím nuancím, poznám i brněnštinu a rozumím i českému humoru“ dodává paní Barbara John.

13-04-2017