Stát se smířil s Nomurou, nebude to ale zcela zadarmo

01-12-2006

Vláda uzavřela smír s japonskou bankou Nomura o ukončení veškerých žalob a arbitráží. Česko a Nomura se vzájemně žalovaly o desítky miliard korun. Vláda považuje dohodu za výhodnou pro stát. Součástí dohody je ale i kontroverzní rozhodnutí o možném omilostnění pro trestně stíhané manažéry Nomury. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Zleva: prezident spol.Nomura Jugo Išida, šéf vyjednávacího týmu Sadek Sajíd, Mirek Topolánek a Vlastimil Tlustý, foto: ČTKZleva: prezident spol.Nomura Jugo Išida, šéf vyjednávacího týmu Sadek Sajíd, Mirek Topolánek a Vlastimil Tlustý, foto: ČTK Spory s Nomurou už přišly stát, potažmo daňové poplatníky, na více než sto miliard korun. Tolik peněz zatím stála sanace zkrachovalé Investiční a Poštovní banky, ve které byla Nomura hlavním akcionářem. Více než půl miliardy korun už také stát zaplatil za honoráře právníků a za soudní poplatky. Další desítky miliard mohl stát prohrát v arbitráži. U londýnské arbitráže se Nomura domáhala odškodnění za to, že český stát uvalením nucené správy na bývalou IPB poškodil její investici do banky. A v prvním kole Nomura vyhrála. V pařížské arbitráži se naopak Česká republika domáhala odškodnění až 260 miliard korun za to, že Nomura svým počínáním způsobila pád banky. Výsledek tohoto sporu měl být znám začátkem příštího roku. Ministr financí Vlastimil Tlustý ale tvrdí, že Česko by mohlo v této arbitráži získat pouze jednu až tři miliardy korun, takže celková bilance by nakonec mohla být hodně nevýhodná pro stát. Ten by prý musel zaplatit až 70 miliard korun. Dohoda s Nomurou tuto hrozbu odvrací.

"Českému státu zajišťuje jistotu, že nezaplatí desítky miliard korun, tak, jak jí to hrozilo na základě vývoje v letošním roce."

Smlouva o urovnání vzájemných sporů ale nemusí skončit pro Českou republiku absolutní nulou. Z vyjádření ministra Tlustého lze soudit, že stát bude Nomuře přece jen něco platit, jakési odškodné.

"Takzvaná absolutní supernula to není. Dosáhli jsme ale zásadního úspěchu v tom, že v dobíhajícím procesu je stanoven strop pro vzájemné vypořádání."

Ten strop činí sedm miliard korun. A kdo bude rozhodovat o tom, kolik tedy Česko Nomuře vlastně zaplatí, zda nic nebo pět či sedm miliard?

"Dohodnutý arbitr londýnského arbitrážního soudu."

Dohoda s Nomurou ale obsahuje i jeden velmi kontroverzní bod. Vláda souhlasila s požadavkem, že požádá prezidenta republiky o milost pro trestně stíhané manažéry Nomury. Těm obžaloba klade za vinu podíl na pádu Investiční a Poštovní banky. Podle některých právníků je to ale velmi nebezpečné. Jiní trestně stíhaní lidé by se totiž mohli obrátit k evropskému soudu ve Štrasburku s žalobou kvůli nerovnému přístupu k právu. Děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch míní, že argumentem pro prezidentskou milost by neměly být zájmy státu, ale důvody zvláštního zřetele, například zdravotní či sociální. Šéf soudcovské unie Jaromír Jirsa naproti tomu říká, že je čistě na prezidentovi, zda milost udělí, i když Jirsa uznává, že rozhodnutí vlády je opravdu nestandardní.

Zleva: prezident spol.Nomura Jugo Išida, šéf vyjednávacího týmu Sadek Sajíd, Mirek Topolánek a Vlastimil Tlustý, foto: ČTKZleva: prezident spol.Nomura Jugo Išida, šéf vyjednávacího týmu Sadek Sajíd, Mirek Topolánek a Vlastimil Tlustý, foto: ČTK "Hlavně si nepamatuji, že by někdy v minulosti byla taková žádost podána. Pokud pan prezident dospěje k závěru, že v zájmu státu, občanů této republiky, má milost udělit, tak ji prostě udělí. K udělení milosti nemusí vést nezbytně nějaké sociální důvody."

Případné udělení milosti trestně stíhaným manažérům Nomury se nelíbí sociálním demokratům. Šlo by prý o bezprecedentní pošlapání práva v zemi. Šéf strany Jiří Paroubek ale volí mírnější slova.

"Jde to dál, než bych si představoval, že je možné jít. Já jsem určitou představu měl někdy před rokem a čtvrt. Myslím, že se tehdy asi dalo dojít k lepším závěrům. Je otázka, jestli by se i teď nedalo dojít k lepšímu výsledku. O tom se dá vždycky uvažovat. Je to jako při fotbale, také se dá říci, že to mohlo být lepší."

A nakonec jedna zásadní otázka. Byl v červnu 2000 zásah v IPB opravdu nutný? Názory na to se diametrálně liší. Všichni bývalí členové nejvyššího vedení banky samozřejmě svorně popírají, že existoval důvod k uvalení nucené správy. A samozřejmě nikde nechce ani náznakem připustit, že by při správě banky mohlo dojít ke kriminální činnosti. Předseda někdejší parlamentní vyšetřovací komise lidovec Miroslav Kalousek říká, že zásah státu byl nezbytný. Nicméně ti, kteří zasahovali prý udělali víc škody než užitku. Mnozí ekonomové pak tvrdí, že problém s bankou byl už přezrálý a k zásahu mělo dojít daleko dřív.

01-12-2006