Sváteční vánoční program

24-12-2001

Vážení posluchači, při dnešním svátečním vysílání Radia Praha vás vítá Zdeňka Kuchyňová. Doufám, že se nám v následující půlhodince podaří zpříjemnit chvíle pohody u vás doma.

"Je to oblast s tvrdými klimatickými podmínkami. A právě především ty drsné podmínky se odrazily v řadě zvyků. Když se podíváme třeba na lidové pověsti, ne vždy v těchto pověstech vítězí dobro nebo spravedlnost, mnohdy za dobrý skutek přišel i trest, takže ty zvyky jsou poměrně jiné. Já bych vzpomněl například na adventní zvyk Lucií, Lucek. Ty tady chodily po celých jihozápadních Čechách, ale na Šumavě, v té horské Šumavě chodila nikoliv něžná Lucie, ale převlečený muž. On byl přímo strašidelný, byl celý omotán hrachovinou a dokonce byl vyzbrojen dřevěným nožem. Obcházel stavení a vyptával se, zda v tom dni byly pojídány knedlíky. Samozřejmě hrozil každému, kdo odpověděl záporně, že knedlíky nejedl. Ovšem ta hrozba ne vždy mohla být účinná, protože v tomto dni se tradičně na Šumavě knedlíky vařily. V Pošumaví - je to vlastně kousek, pár kilometrů - třeba u Šušice, se shledáváme nikoliv se strašidelnou Lucl horské Šumavy, ale s dívenkami bíle a černě oblečenými, která obcházela stavení, vnikala do domácností, do skříní, rozházela peřiny. Samozřejmě to byla předehra ke koledě a děvčata očekávala, že budou bohatě odměněna."

A právě netypické šumavské zvyky, ale i netradiční vánoční pokrmy inspirovaly Vladimíra Horpeniaka k napsání knížky Stará Šumava, která popisuje lidové tradice od konce listopadu do svátků Tří králů na začátku ledna. Jak sám říká, není to kniha odborná, ale spíše knížečka pro radost, která připomíná, jak se naši předkové dokázali radovat z nejhezčích svátků v roce. Například osm dní před Vánoci hráli hru o Ježíškovi.

"Vlastně to bylo takové jednoduché divadlo. Lidé, a to provází celé kulturní dějiny, zvláště dějiny křesťanství, chtěli vidět narození Páně, chtěli vidět to drama umučení a zmrtvýchvstání. V tom prostém lidovém prostředí, zvláště tady na Šumavě, se tyto hry značně rozšířily. Improvizované herecké společnosti, které krajinou vedl anděl s hvězdou, byla tam panna Marie, svatý Josef, Kaifáš, čert a další a další, přicházeli i na odlehlá místa, na samoty, ke starým lidem a především jim chtěli přenést to poselství radosti."

Na Šumavě se od ostatních oblastí liší i štědrovečerní jídlo. Místo typické rybí polévky zde lidé servírovali na sváteční stůl vývar ze švestek ochucený skořicí. Také vánoční zvyky, které v sobě mají pohanskou tajemnost, jsou odlišné. Většina lidí zná házení pantoflem, krájení jablíček či lití olova. Šumava se však i ve vánočních zvycích liší - například se zde dělala tzv. štědrovečerní tříska.

"Téměř v každé domácnosti už odpoledne otec rodiny zasedl na svou stoličku, vzdal si nůž a vyřezával štědrovečerní třísku. A ta tříska, ten kus dřeva, se vkládal do krovu, aby dům byl chráněn od blesku. V oblasti Nicova, Tužkova a v některých dalších osadách kolem Kašperských Hor se o Štědrovečerní noci střílívalo do vzduchu. V tomto obyčeji se patrně skrývaly staré představy o magickém významu hlomozu v době zimních svatých nocí. Obřadní hlomození mělo probrat přírodu a zahnat zlé duchy."

Rozkrojení jablíčka je také vánoční zvykRozkrojení jablíčka je také vánoční zvyk Já jsem tady ve vaší knížce narazila na zvyk, že "když vdavekchtivá dívka, se o Štědrém dnu přísně postila, nepromluvila po celý tento den ani slovo, mohla vyzvědět svou budoucnost. Myslíte si, že je v dnešní době možné aby nějaká dívka nepromluvila celý den ani slovo?

"To nevím, a taky nevím, jestli jsou ještě dívky vdavekchtivé. To je to období vánoční, kdy se lidé nejen dívali do minulosti, ale chtěli se dívat do budoucnosti. Používali při tom různých magických praktik. Jsou zmínky o tom z doby před první světovou válkou, že se jim podařilo odhadnout i budoucí válečný konflikt. Zajímavá pověst je z horní Šumavy, že byl jakýsi sedlák, který velice, velice toužil zvědět něco o budoucích věcech a slyšel kdesi, že o štědrovečerní půlnoci je možné naslouchat hlasům zvířat, že jim člověk může alespoň na krátkou chvíli porozumět. Postil se celý den, pak ulehl ve stáji k jeslím svého vola a čekal na půlnoc. Najednou skutečně rozumí tomu, co si povídají jeho volové. A ti si povídali o tom, že snad ještě letos povezou zvláštní fůru, že povezou svého pána ke hřbitovu. Sedlák se polekal, roznemohl a netrvalo dlouho - snad 14 dnů - a tito volové ho vezli na saních ke hřbitovu."

Raději vás přestaneme o vánocích děsit a půjdeme se podívat na výstavu betlémů v Kašperských Horách. Jak uvedl historik muzea Vladimír Horpeniak, jeho knížka je vlastně doprovodnou knihou, takovým malým katalogem k výstavě Šumavské betlémy.

"Šumava a Kašperskohorsko zvláště je tradiční betlémářskou oblastí. Ono na tom něco bude, že právě v hornických střediscích, v hornických městech, se přávě tento umělecký obor značně rozšířil. Vzpomeňme třeba Příbram a hned si můžeme spojit s tím Kašperské Hory, které jsou známé těžbou zlata a to nejenom od středověku, ale od pravěku, od dob Keltů. Takže i Kašperské Hory měly kontakty na Příbram a domníváme se, že řada betlémářů sem přešla, například Václav Tučků. Byl hrobníkem a pokud tedy neměl povinnost vykopávat hroby, vyřezával snad každou volnou chvíli, protože vytvořil velké množství betlémů. V naší výstavě máme tři. Tato výstava vlastně shrnuje pohled na šumavské betlémářství za poslední dvě století. Nejstarší exponáty jsou z konce 18. století a nejnovější jsou ještě teplé rukama řezbářů, protože byly vytvořeny v posledních dnech před instalací výstavy."

Vladimír Horpeniak si na výstavě nejvíce cení starého kostelního betléma z roku 1859. Je připisován zdejšímu řezbáři Prokopu Makovi a figurky jsou vysoké 60 až 70 centimetrů. Pozoruhodné je, že betlémské město už nemá rysy orientálního sídla, ale jsou to staré Kašperské Hory, se svým kostelem, radnicí i hradem Kašperk.

 

Není v těchto dnech většího města, které by se nechlubilo výstavou betlémů. Vždyť historie betlémářství v českých zemích má několiksetletou tradici. Expozice, která byla otevřena v Muzeu hlavního města Prahy, se však dosud nikde neobjevila. Návštěvníci tu najdou hlavně díla českých profesionálních výtvarníků, kteří tvořili práce s vánoční tématikou zcela výjimečně, například pro svoji rodinu či přátele. A jak říká František Valena ze Spolku českých betlémářů, dosud nebyly takto pohromadě vystaveny.

"Tu výstavu jsme připravovali hrozně dlouho, bylo dost velkým problémem některé věci sehnat. Věděl jsem, že existuje od Štýrského taková koláž - Jezulátko - nebyl jsem schopný to od nikoho vydolovat. Ale některé věci - hlavně pak ty práce současných tvůrců - ty bylo potěšením shánět, protože, když jsem jim řekl o tom záměru, tak hned řekli, "no to já ti namaluju, samozřejmě". Paní Renáta Štolbová z Českých Budějovic - přivezli to, ještě to vonělo, ještě to bylo mokrý celý od toho terpentýnu. Ty práce nesou znaky toho tvůrce, to si je možný povšimnout u hodin, které udělal Jaromír Huja. Tam jsou panenka Maria, Josef, a všichni ti koledníci kolem dokola, on je z Kladna, a oni vypadají jako oceláři. Takoví chlapi, co jsou s bandaskama do práce, na hlavě mají takový kastrůlky, tak to je hrozně pěkný, to se mi líbí."

Na výstavě svá díla představuje na 40 autorů. Mimo jiné tu jsou grafiky Karla Svolinského, keramika Jana Kutálka, obrazy Jozefa Lady a mnoho dalších. Je zde i obraz Jiřího Trnky z roku 1942, který v jeho malířské tvorbě patří mezi špičky.

"Oni tu Trnkovu malířskou tvorbu kunshistorici trošku jakoby tak odstrukujou stranou. Vždycky vyleze nahoru ta ilustrace, vyleze nahoru ten loutkový film a ta malířská tvorba je taková jakoby odstrčená. Ten obraz, ten betlém, který tam je, no to je nádhera. Já jsem zavolal jeho synovi Jiřímu Trnkovi, který ho vlastní. Přednesl jsem svoji supliku a on řekl, "na to zapomeňte, v žádným případě. My jsme se rozhodli, už ne, už ho chceme mít na Vánoce doma." Já jsem samozřejmě s tímhle počítal, že to bude takový zapeklitý, tak jsem doma prostudoval svůj archív, našel jsem takový vyprávění, který měl v katolických novinách a teď jsem do něj začal bušit. Po půl hodině lehnul. Po půl hodině řekl: "Dobře tedy, tak já vám ho půjčím. Přijedete si pro něj, nebo ho mám přivézt? " A my jsme říkali, hnedka tam jedem, než si to rozmyslí. Tak ten tu byl úplně první."

V expozici je zařazeno i několik špičkových betlémů z našich nejznámějších betlémářských regionů. Například práce Josefa Probošta, který vyřezával známý Třebechovický betlém, který měří 7 metrů. Zde na výstavě, je pouze malá část - replika kopce Oreb, na něm dřevěná kaplička, a rodná Proboštova chaloupka.

"On když to vyřezal, tak se mu to tak zalíbilo, že se rozhodl, že si vyřeže takový betlém, že se všichni zblázní. A teď si představte, že on začal vyřezávat a teď mu to nešlo, protože to byl normální rolník. Našel nějakýho hluchýho dědečka Josefa Kapuciána. Ten neměl žádné zajištění, tak on řekl, Kapuciáne, já ti tady dám stravu a byt, a ty mě budeš vyřezávat betlém. Představte si tihleti dva dědkové, ti si sedli někde do kůlny, a tam začali pižlat panáčky a dělali to 40 let. Všichni je nenáviděli. Ty Třebechovice, to městečko se jim smálo. Někde popadli dalšího Pepíka, třetího, Frimla a on jim to zpohyboval. On uměl udělat z habru a z dalších dřevin soukolí pro ty hamry a pro ty mlýny. Po 40 letech vybudovali takovou věc. Když umřel, tak ho ani nepohřbili, zakopali ho u hřbitovní zdi jako sebevraha. Dávno po těch lidech, co ho nenáviděli, už nezbyl ani prach. A po nich, těhlech třech dědkách zůstala taková věc, že vám z toho běhá mráz po zádech."

Dalším pozoruhodným betlémem na výstavě je práce současného výtvarníka pana Nývlta z Kutné Hory. Když se před ním zastavíte, máte pocit, že se díváte na historický rokokový betlém. Přesto je to práce stará zhruba dva roky - a je to naprosto dokonalá miniaturistická řezba.

"Tam třeba je houslista a ten samozřejmě hraje na stradivárky. A on kdyby měl na těch housličkách struny, mohli by jste na ně zahrát. Ten člověk nevzal kus špalíčku a nevyřezal housličky. On vyřezal vrchní destičku, spodní destičičku, pak udělal krajíček a slepil housličky. Dokonalý. A dokonce vedle toho houslisty leží futrálek a ten má pantíčky, to se otevře a tam ty housličky můžete schovat. Je tam třeba krásný betlém od Zdeny Krejčový - to je ilustrátorka, dělá práce pro loutkový film, a z ovocnýho stromu naštípá špalky na takový polínka a ty polínka potom pomaluje. Jak jí to polínko praskne, tak to dřevo jí dá už samo kompozici tý postavy. Když se to uštípne křivě, tak je to ležící anděl nebo ležící danák, když se to uštípne větší, tak je z toho třetí král. Vypadá to perfektně. To si vůbec s tou gotikou nic nezadá."

 

Prohlédněte si vánoční stránky a poslechněte si české koledy v podání sboru složeném z redaktorů Radia Praha.

24-12-2001