Učitelé dějepisu protestují

Čeští učitelé dějepisu jsou ve sporu s ministerstvem školství. Proč? Ministerstvo totiž chce předmět spojit s občanskou výchovou. O celý problém se více zajímal Herbert Brynda:

Už bezmála pět stovek českých historiků, učitelů dějepisu, ale i pracovníků Akademie věd nehistorických oborů podepsalo memorandum nazvané 'Slovo k dějepisu', které protestuje proti návrhu Ministerstva školství vyřadit dějepis ze společné části připravované maturity a zejména proti chystané integraci dějepisu a výchovy k občanství do jednoho předmětu.

"Tento záměr sám o sobě by byl chvályhodný, protože chce zrušit ty rigidní, striktní osnovy a uvolnit prostor kreativitě učitele. Na druhé straně ovšem vytváří prostor k tomu, aby člověk, který nemá vystudovaný příslušný obor, to znamená, aby občankář mohl učit jak dějepis, tak sociální zeměpis, takže i po stránce zajištění úrovně se tady vytváří prostor pro pokles, pro diletující pojetí. To je jedna věc. Druhá věc je, že občanská výchova a dějepis mají různé kompetence, jak se dnes říká, protože v dějepise nesporně převažuje ta nauková složka, zaměřená na kritickou reflexi minulosti, zatímco občanská výchova je prezentistická, zaměřená na současný stav a formující budoucího občana,"

Vysvětluje jeden z iniciátorů petice, profesor pražské Pedagogické fakulty Petr Čornej, podle něhož se tak slučují předměty obtížně slučitelné, jinými slovy: v okamžiku, kdy dějepis ztratí svou svébytnou funkci, hrozí destrukce historického vědomí; katastrofální důsledky by se pak dostavily v průběhu několika let maximálně desetiletí. Náměstek ministryně školství Jaroslav Mullner obavy vědců - například i čestného předsedy Akademie věd Zahradníka a astrofyzika Grygara - nesdílí a dodává:

"V žádném případě se nepředpokládá zánik dějepisu nebo něco podobného. Ty obavy jsou formulovány asi tak, že vzhledem k tomu, že rámcový vzdělávací program připouští určitou integraci učiva v případech, kdy je to možné a vhodné, že by se dějepis nějak rozplynul, nebo že by ztratil samostatnost, jak je myslím uvedeno v jejich stanovisku."

Signatářům petice nejde jen o školní dějepis, ale také o nový archivní zákon, který archivy chápe pouze jako úložny písemného materiálu, které by jen těžko plnily své badatelské poslání a materiály z 20. století by dokonce nebyly veřejnosti přístupné a spadaly by pouze pod rozhodnutí ministerstva vnitra. Historici se ani s tímto záměrem nesmířili - a jak říká Petr Čornej - sepsali další rezoluci:

"která se obrací k představitelům obou komor Parlamentu, vládě, jejímu předsedovi, který historii a archeologii vystudoval a k široké kulturní veřejnosti, aby zvážili dosah, jaký toto rozhodnutí může mít."

Přestože jednání průběžně probíhají, Ministerstvo školství je neoblomné a ústy svého náměstka Jaroslava Mullnera poukazuje na fakt, že jsou historici ve svém boji sami a požadují takzvaně nesystémové řešení:

"Dějepisci prostě považují, aby dějepis - víceméně exkluzivně - v rámci toho pojetí byl mimo celý koncept speciálně ošetřen, což by bylo nesystémové a narušovalo by to logiku toho dokumentu."

A předpokládám, že ten systém považujete za správný nebo alespoň hodný obhajoby...

"Ano, domníváme se, že ten základní koncept je správný, protože na jedné straně zajišťuje kompatibilitu vzdělávání v různých oblastech, v tomto případě v základní škole, v různých školách a v různých situacích. A na druhou stranu vytváří určitý prostor pro to, aby bylo možno v rámci tohoto základního dokumentu realizovat různé alternativní vzdělávací programy, které u nás už existují a budou existovat i nadále,"

říká náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Jaroslav Mullner.