Uplynulo 25 let od prvního Prohlášení Charty 77

07-01-2002

Přesně před 25 lety otiskly přední evropské listy první dokument Charty 77. Impulsem ke vzniku tohoto občanského sdružení bylo zveřejnění mezinárodních dokumentů o lidských právech, které v roce 1975 formálně přijala i čs. reprezentace. Do skutečné praxe je ale tehdejší komunistický režim neuvedl. Podrobněji Zdeňka Kuchyňová.

Den před prvním Prohlášením Charty se v tehdejším Rudém právu objevil zvláštní text, ve kterém bylo označení, které většina lidí slyšela poprvé - Charta 77. Místo diskuse se však rozjela nevídaná propagandistická kampaň, prozrazující, jak velkou nervozitu v tehdejší vládě prvních 242 signatářů vyvolalo. Rudé právo poté o Chartě informovalo jako o spolku "ztroskotanců a samozvanců", kteří za "mrzký žold" slouží imperialismu, militarismu a sionismu s cílem zničit a rozložit "tábor míru a socialismu". Lidé, kteří se k Chartě 77 hlásili, tvořili různorodou společnost - byli to spisovatelé, dramatici, bývalí komunisté, obyčejní dělníci. Prvními mluvčími se stali dramatik Václav Havel, filozof Josef Patočka a ministr zahraničí z roku 1968 Jiří Hájek. Podle jednoho ze signatářů - dnešního světícího biskupa pražského Václava Malého - patří Chartě docela jistě místo v moderních dějinách druhé poloviny dvacátého století.

"Teprve budoucnost ocení význam její práce, protože její zásluhou taky byl vlastně rozbit informační monopol, ze kterého komunistická vláda těžila. Byli jsme informačně i fyzicky izolováni od okolního světa a právě rozbití tohoto informačního monopolu bylo významným krokem vpřed, který nakonec vedl k uvolnění vrcholící v roce 1989."

nejvyšším představitelům republiky - a to prezident Václav Havel a předseda Senátu Petr Pithart. Nemalý počet skončil v diplomatických službách. Daniel Kroupa, Jan Ruml či Hana Marvanová stanuli v čele politických stran, Stanislav Devátý řídil tajnou policii. Mnozí chartisté stáli na opačných stranách politického spektra a dostali se do ostrých střetů - za všechny jmenujme Václava Bendu a Petra Uhla. Ten paradoxně pracuje v dnešním nástupci Rudého práva. A tak bychom mohli pokračovat. Přesto se podpis Charty 77 nestal automatickým poukazem k polistopadové kariéře, ani podpis anticharty dnes není žádný kádrový škraloup.

07-01-2002