Ústavní soud funguje jen částečně

13-04-2004

Ústavní soud je v personální krizi. Kvůli nízkému počtu soudců přerušilo plénum ústavního soudu začátkem dubna svou činnost. Co ten to stav znamená a proč vlastně vznikl, zjišťoval Zdeněk Vališ.

Není pravda, že Ústavní soud vůbec nefunguje. O největší části jeho agendy totiž rozhodují tříčlenné senáty a jejich činnost není nikterak narušena. V plénu ovšem Ústavní soud jedná o nejdůležitějších věcech z pohledu státu, zejména o návrzích na zrušení zákonů a jiných právních předpisů, když se na tuto instituci obrátí oprávněné subjekty, tady kraje, skupina poslanců či senátorů nebo prezident republiky. Aby ale mohlo plénum rozhodovat, musí být přítomno minimálně 12 soudců z celkového počtu 15, který předpokládá Ústava. Soudců je však dnes jenom jedenáct. Předseda soudu Pavel Rychetský říká, že současná situace není v souladu s Ústavou. Jenže zakopaný pes je podle Rychetského právě v ní.

"Já vidím ten problém v samotné Ústavě. Tím, že tvůrci Ústavy zapomněli na jakýsi princip částečné obměny, tím vlastně způsobili, že soud - i když zde svou roli samozřejmě hrál i biologický faktor - se najednou vyprázdnil."

Počátkem května se navíc uvolní další křeslo. Soud opustí Jiří Malenovský, který míří k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku. Podle Ústavy navrhuje a jmenuje na deset let členy soudu prezident republiky. Schvaluje je Senát. Václav Klaus se ale dostal do velmi obtížné situace. Musí v podstatě během jednoho roku jmenovat prakticky celý Ústavní soud znovu. Zatím předložil prezident 14 nominací. Sedm jich bylo schváleno a šest Senát zamítl. O jedné nominaci bude ještě jednat. V souvislosti s volbou nových soudců se hovoří o válce mezi prezidentem a druhou parlamentní komorou. Někteří senátoři tvrdí, že Václav Klaus předkládá nekvalitní kandidáty a minulý týden kvůli nízkému počtu ústavních soudců dokonce z úst jednoho lidoveckého senátora padlo obvinění prezidenta z velezrady. Z prezidentského tábora zase zaznívá, že Ústavní soud se stal obětí boje části Senátu vůči hlavě státu. Každopádně v Ústavě není zmínka o nějakých lhůtách, během nichž by měli být soudci jmenováni, ani o případných sankcích. A Pavel Rychetský to považuje za správné.

"Já musím říci, že nejsem přítelem toho, aby Ústava - jako základní dokument - obsahovala to, co na druhé straně má obsahovat každý právní předpis, tj. lhůty, sankce a podobně. Ústava je dokument, který má především, kromě ústavněprávní, politickou rovinu. Sankce jsou v podobě politických mechanismů. Není-li s vládou spokojena sněmovna, může jí vyslovit nedůvěru. Dokonce i ve vztahu k prezidentovi máme v Ústavě ustanovení o empeachmentu."

Přesto by změna Ústavy mohla zabránit tomu, aby se v budoucnu opakovala současná personální krize. Určitý návod ke změně nabízí třeba německý model. V Německu ústavní soudce neodchází ze své funkce dříve, než je jmenován jeho nástupce. Pavel Rychetský říká, že Němci byli při tvorbě ústavy mnohem prozíravější, takže jejich země nemůže být ani minutu bez Ústavního soudu.

13-04-2004