Úvahy o příští vládě

16-10-2006

Prezident Václav Klaus nehodlá jmenovat vládu, která by se opírala o křehkou většinu 101 hlasu a vznikla by "přeběhnutím" jednoho poslance do opačného politického tábora. Šéf ČSSD Jiří Paroubek v neděli prohlásil, že jeho strana je ochotna jednat s ODS o velké koalici. Občanští demokraté ale podobné úvahy odmítají. Vývoj na politické scéně sleduje Martina Lustigová.

Prezident Václav Klaus, foto: ČTKPrezident Václav Klaus, foto: ČTK Prezident Klaus v těchto dnech vede konzultace s představiteli stran, které jsou zastoupeny ve sněmovně. Už v pátek se nechal slyšet, že bude prosazovat takovou dohodu, která povede buď ke stabilní vládě nebo k předčasným volbám. Klaus také nehodlá jmenovat vládu, která by se opírala o hlas jednoho "přeběhlíka": "Já vylučuji možnost, že bych akceptoval nějaký obchod s jedním hlasem doleva či doprava, nahoru či dolů. Takže nějaké takto vzniklé stojednotkové řešení já považuji za necestu vpřed."

Šéf ČSSD Jiří Paroubek považuje toto prezidentovo vyjádření za těžký zásah ústavě. A jak ho vnímá politolog Jiří Pehe? "Pokud jde o samotného prezidenta, tak samozřejmě ústava prezidentovi nepřikazuje přesně, koho může nebo nemůže podpořit. Ale pokud bychom vycházeli z ducha ústavy, tak skutečně nežijeme v prezidentské republice, ale v parlamentní demokracii a prezident by si neměl klást tento typ podmínek. Prezident by měl někoho jmenovat předsedou vlády, měl by mít možná dostatečnou záruku nebo představu o tom, zda tento politik může získat v Poslanecké sněmovně většinu, ale každopádně by si prezident neměl klást tento typ podmínek."

Jiří Paroubek (vlevo) a Mirek TopolánekJiří Paroubek (vlevo) a Mirek Topolánek Sociální demokraté v neděli připustili, že by s občanskými demokraty mohli jednat o velké koalici. Pokud by se formovala velká koalice, nepodílel by se na ní Jiří Paroubek. Předpokládá ale, že by měl nějakou ústavní funkci. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Hašek ovšem zdůrazňuje, že koalice dvou nejsilnějších stran zůstává pouze jednou z možností dalšího vývoje: "My jsme projednali celý vějíř možností, které teď dává povolební situace. Rozhodně to není tak, že by byla pouze nějaká jedna varianta. Chceme přispět k řešení, které by znamenalo vytvoření stabilní vlády a nikoliv prodlužování nějaké politické nejistoty nebo hrozbu předčasných parlamentních voleb." A jaké jsou další možnosti, které sociální demokraté zvažují? Jednou z nich je vláda ČSSD, KDU-ČSL a Strany zelených tolerovaná komunisty, což ale případné koaliční strany už dříve odmítly. V úvahu přichází i úřednická vláda nebo menšinový kabinet ČSSD.

Vraťme se k velké koalici. Předseda ODS Mirek Topolánek ji odmítl s poukazem na to, že by to byla zrada voličů ODS. Jednat se ale bude dál. "Jednat s nimi budeme určitě. Já se domnívám, že my jsme jednali po celou dobu velmi korektně. Domnívám se, že si česká veřejnost nezaslouží prodlužování toho stavu. Nám se sice vládne dobře, ale vzhledem k tomu, že nemůžeme dělat žádné zásadní kroky, tak si představuji, že ta příští vláda by měla být co nejdříve," uvedl premiér Topolánek.

Nápad s vytvořením velké koalice se v politickém vyjednávání objevil po několika týdnech. Proč s tímto návrhem sociální demokraté přišli právě teď? To je otázka pro politologa Jiřího Pehe: "Jsou možné dva výklady. Je možné, že Jiří Paroubek skutečně došel k názoru, že toho jednoho přeběhlíka nezíská. Možná, že sondoval situaci celou tu dobu a měl za to, že se k té jeho menšinové vládě podporované komunisty jeden nebo dva poslanci z druhého tábora přikloní. A nyní možná zjistil, že tomu tak není. Mohl k tomu přispět i prezidentův výrok o tom, že nepodpoří vládu založenou na "přeběhlících". Ale především si myslím, že Jiří Paroubek byl, pokud mluvíme o těch dvou politicích, kteří měli situaci takříkajíc v rukou, tedy Mirek Topolánek - Jiří Paroubek, od začátku méně proti té myšlence velké koalice. Samozřejmě dokud to šlo, tak stejně jako Topolánek zkoušel vytvořit vládu, která by byla více podle jeho gusta, to znamená levicovou vládu. Možná, že nyní dospěl k názoru, že situace pokročila tak daleko, že skutečně ono prodlužování povolebního patu a tvoření dalších vlád je neúnosné a že země potřebuje stabilní vládu. Takže to může být i důsledek jakéhosi prozření, že pokud bychom šli tou standardní ústavní cestou, to znamená dalších dvou neúspěšných pokusů při sestavování vlády, tak tato země může být bez stabilní vlády a vládnutí třeba několik dalších měsíců, popřípadě více než půl roku."

16-10-2006