V Česku je velká svoboda tisku, tvrdí Reportéři bez hranic

27-10-2006

Svoboda tisku je v České republice vysoká. Vyplývá to ze světového žebříčku stavu svobody tisku, který tento týden vydala v Paříži organizace Reportéři bez hranic. V tuzemsku ale toto hodnocení vyvolává i kritické hlasy. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Ze 168 zemí světa se Česká republika umístila na pátém místě. Před ní se dostaly Finsko, Irsko, Island a Nizozemsko. Dobře je na tom také Slovensko, které se spolu se Švýcarskem umístilo na osmém místě. Ze zemí Evropské unie je podle organizace Reportéři bez hranic nejhorší situace v Polsku, které skončilo na 58. místě. Pohoršily si i Spojené státy na 53. místě. Poslední tři místa žebříčku zaujímá tzv. pekelné trio Eritrea, Turkmenistán a Severní Korea. Žebříček sestavuje organizace na základě průzkumu vlastních reportérů, pozorovatelů lidských práv a právních expertů. Hodnotí se přitom různé formy agrese vůči novinářům, cenzura, a samozřejmě také nezávislost novinářů, vliv politiků na média. A jak na hodnocení pohlíží sami novináři? Například americký novinář Eric Best, žijící v Česku, má určitou výhradu.

"Je trošku překvapující, jak Česká republika dopadla, zvláště když slyšíme tento týden, že bývalý premiér chce zažalovat televizi Nova a že bude vyšetřovací komise ohledně úniku informací. Na druhé straně si myslím, že to jsou věci spojené s volbami, a po volbách s nebudou objevovat tak často. Myslím, že ty podstatné věci, spojené s žurnalistikou v Čechách, jsou na tom dobře."

Šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka soudí, že umístění České republiky je tak překvapující, že nemůže odpovídat realitě. Je nutné se zamyslet nad metodou, jakou organizace Reportéři bez hranic pracuje. Velkou roli hraje podle Patočky subjektivní hodnocení novinářů samých, případně organizací, které stav svobody slova monitorují.

"Řekl bych, že to také vypovídá o míře konformismu novinářů a o míře konformismu těchto organizací. Vidím obrovský problém v tom, že i stavovsky to vypovídá o tom, že novináři nejsou schopni posoudit prostředí, ve kterém působí, jako zdaleka neadekvátní tomu, co by novináři potřebovali. Celkový dojem z českých médií je velmi tristní. Česká média jsou de facto součástí propagandistických kampaní na zakázku silných ekonomických subjektů a to samozřejmě se svobodou slova nemá co do činění. Řekl bych, že u nás má velmi vysokou míru svobody slova ten, kdo má peníze. Ten, kdo ty peníze nemá, nemá svobodu slova prakticky žádnou."

Umístění České republiky, i když z jiného úhlu pohledu, poněkud překvapilo také investigativního reportéra televize Nova Janka Kroupu.

"Klíčová otázka je, proč to tak je. Jestli proto, že jsme opravdu úspěšná, svobodná, demokratická země západního stylu nebo jestli je to proto, že ti, o kterých píšeme nebo natáčíme, jsou tak bezskrupulózní, že vědí, že se jim stejně nic nestane, a tak na nás vlastně tolik netlačí. Vždycky nějaký tlak existuje. Na druhou stranu je zase pravda, že nevím o případu, kdy by ten tlak byl úspěšně dotažen do konce. Tlaku tedy se nám jako by daří vzdorovat."

Janek Kroupa říká, že nemůže srovnávat jednotlivé země uvedené v žebříčku, nemůže ani posoudit, jak moc či málo se daří v jednotlivých zemích investigativní žurnalistice. K tomu prý nemá dostatek relevantních informací. Uvádí ale příklad z Irska, kde natáčel a spolupracoval s místními novináři.

"Neměl jsem pocit, že by byl mezi námi nějaký rozdíl. Možnosti irských novinářů jsou naopak daleko menší než naše, ať už se to týká použití skryté kamery nebo různých utajených zdrojů. Irské úřady naprosto šíleným způsobem vůbec nekomunikují s novináři. To je jenom jeden příklad. Nevím, jak to funguje jinde."

27-10-2006