Výstava představuje píšící výtvarníky a malující literáty

kopaninsky_medek_ivo.jpg

V pražské galerii Vltavín začala výstava, která postupně během roku navštíví i další města republiky a která představuje umělce, v jejichž tvorbě se potkává literární a výtvarné nadání. Píšící výtvarníky a malující literáty. Jak kolegovi Vilému Faltýnkovi prozradil autor výstavy Radim Kopáč, podařilo se dát dohromady 42 osobností všech generací.

"Šlo nám o to svést pod jednu galerijní střechu a sevřít do jednoho katalogu ty tvůrce, kteří se primárně vyjadřují buď jako básníci, nebo jako výtvarníci, ale k této své hlavní fazetě přibírají ještě výraz vedlejší. V případě básníků kresbu, malbu, občas nějakou sochu, v případě výtvarníků jakési poznámky ke svému výtvarnému dílu, anebo plnohodnotnou poezii. pro tu výstavu se nám podařilo dát dohromady 42 autorů - vybírali jsme pouze ze žijících - od nejstarších, doyenem souboru je letos osmaosmdesátiletý Ludvík Kundera, přes Adrienu Šimotovou, Jana Švankmajera, po tvůrce střední generace, kam patří třeba Petr Nikl, Karel Zlín, Jaroslav Róna nebo František Skála, až po umělce mladší a nejmladší, kam spadá třeba Michal Šnada, Tomáš Přidal nebo Viki Šok."

Mluvíte o 42 autorech. Znamená to, že sepětí výtvarného a literárního projevu je běžné?

"Myslím, že sepětí obrazu se slovem je více než běžné. Vezměte si kupříkladu fenomén experimentální poezie, který je v Čechách aktuální už od přelomu 50. a 60. let, kde sémantická rovina, slovo je v jednom díle sevřena s tou rovinou vizuální, kde litery slouží zároveň k výstavbě literárního díla. Nebo fenomén komiksu. Nám ovšem nešlo o to dát dohromady díla, kde se autoři vyjadřují slovem i obrazem v rámci jednoho výtvarného výstupu, ale autory, kteří se vyjadřují jak tím tak oním. Tedy kteří jsou mocni napsat jak kvalitní báseň, tak vytvořit zajímavou klreaci výtvarnou."

To znamená, že dochází k nějakému synergickému spojování talentů. Máte pocit, že se výtvarné vidění promítá i do jejich literární činnosti těch lidí a naopak?

"To je otázka. U některých básníků slouží jejich výtvarná vyjádření v podstatě jako ilustrace jejich myšlenek. U primárních výtvarníků to někdy funguje opačně, oni slovo, báseň, esej berou jako komentář ke svému výtvarnému dílu. Další možností je, že tyto dvě roviny spolu zdánlivě vůbec nekomunikují. Vezměte si třeba dílo Ivana Medka Kopaninského, který je autorem pozoruhodných koláží a obrazů, které mají nádech absurdně surreálný, a vedle toho je schopen psát básně a prózy, které jsou naprosto naivistické. Kdybyste Kopaninského neznal, řekl byste, že jde o dva různé autory."