Vznikne v Česku Ústav paměti národa?

12-07-2005

V Česku se začíná diskutovat o tom, zda má - podobně jako například v Polsku nebo na Slovensku - vzniknout Ústav paměti národa, který by například zpřístupňoval a zveřejňoval dokumenty o porušování lidských práv v komunistické éře. Čím by se Ústav paměti národa odlišoval od dosavadních pracovišť? A potřebujeme ho vůbec? O tom už více Martina Lustigová.

Zastánci vzniku Ústavu paměti národa vyzdvihují fakt, že by podléhal pouze parlamentu a měl by, na rozdíl od stávajícího Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který podléhá Policejnímu prezidiu, samostatné postavení. "Navíc ÚDV v současné podobě nemá pravomoci spravovat archivy dokumentů bývalého bezpečnostního aparátu a právě jedním z hlavních úkolů, pokud by Ústav národní paměti vznikl, by bylo převzetí, uspořádání a využívání archivních fondů bývalé Státní bezpečnosti," říká historik Petr Blažek. Historici si totiž dnes stěžují, že se proces zpřístupňování dokumentů vleče a dokumenty jsou jim vydávány v omezené míře - některé údaje jsou vybíleny a nejsou historikům dostupné.

V rámci Akademie věd nyní existuje Ústav pro soudobé dějiny, který se zabývá převážně poválečným vývojem. V čem by nová instituce byla lepší než tento ústav nebo než Úřad pro dokumentaci a vyšetřovaní zločinů komunismu? Na to se ptám historika Pavla Žáčka: "Já si myslím, že by se měla zaměřit spíše na otvírání té materie a na analýzu, než na trestně-právní postih, který by nadále mohlo dělat ÚDV. A domnívám se, že by to byla transformace směrem k centralizaci všech materiálů, které jsou dnes roztříštěny po více resortech."

Nebude ale Ústav paměti národa jen další institucí, která se bude věnovat moderním dějinám? Odpůrci návrhu poukazují například na to, že dojde k zbytečnému plýtvání penězi na něco, co mohou zvládnout již existující pracoviště. Další výtky shrnuje historik Jiří Pernes: "Mě na tom ústavu vadí to, že to má být jakýsi moloch, který má v sobě soustředit jak archivní fondy, tak vědecká pracoviště a ještě dokumentaci. A v podstatě by se zaměřoval jenom na otázku represe a komunistických zločinů. Podle mě je to příliš úzké. Je potřeba, aby vědci zkoumali celou komunistickou dobu ve všech souvislostech - to znamená včetně sociálních dějin, kulturních dějin, dějin každodennosti, atd. A to by tento ústav dělat nemohl."

O tom, jestli Ústav paměti národa vůbec vznikne, nakonec rozhodnou politici. Například předseda Senátu Přemysl Sobotka tento návrh velmi vítá: "Národ, který zapomene na svou historii, má jedinou šanci - že si ji zase zopakuje. A těch čtyřicet let je potřeba dostat do hlav především mladých lidí, kteří netuší, co bylo před rokem 1989." Sobotkovi vadí, že se studenti v hodinách dějepisu dozvídají o období komunismu jen velmi málo. To se nelíbí také historikovi Petru Kourovi: "Naše veřejnost o tomto období ví velice málo. Středoškolská mládež je o tomto období velice málo informována. Je to dáno i tím, že školní osnovy jsou nastaveny tak, že se moderní dějiny učí až v posledním ročníku, to znamená, že se dojde maximálně do druhé světové války." Ústav paměti národa by tuto mezeru pomohl vyplnit, protože mezi jeho úkoly by mělo patřit také informování veřejnosti o výsledcích bádání. Celý projekt je zatím ve fázi začátku diskuse. Zhruba před sedmi lety prošla podobná myšlenka Senátem, ale Poslanecká sněmovna ji tehdy zamítla.

12-07-2005