Wiesenthal: Neumlčet vlastní minulost

Simon Wiesenthal, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Osobnost Simona Wiesenthala a význam jeho celoživotního úsilí o potrestání nacistických zločinů překračuje hranice jednotlivých zemí. Za 60 let přispěl k dopadení a potrestání 1100 zločinců, skrývajících se po celé zeměkouli. Ve Spojených státech založil Centrum Simona Wiesenthala, sám žil ve Vídni. Zde se s ním setkala Čechorakušanka Zuzana Brikciusová. Její vzpomínku na neúnavnou charismatickou osobu zachytil Vilém Faltýnek.

Simon Wiesenthal,  foto: ČTK
"Já jsem samozřejmě předpokládala mladistvé vystupování, byť mu tehdy bylo už hodně přes osmdesát, a vlastně mě zarazilo, že byl ještě mladistvější. Nejživější byly jeho oči, a když říkal něco zábavného, tak se tomu začal smát dřív než já. Každopádně jsem byla okouzlená tím, že i když mluvil o nejvážnějších věcech, tak to dovedl zformulovat tak, že to bylo až k smíchu,"

vzpomíná publicistka Zuzana Brikciusová. Wiesenthal se narodil v roce 1908 ve východopolské Haliči. Na studia architektury odjel do Prahy a zde se naučil česky. Podle Brikciusové však k Čechám žádný zvláštní vztah neměl:

"Česky uměl číst, ale už nemluvil česky. Já si nemyslím, že by měl přespříliš intenzivní vztah k tomu období tady. Protože to byl skutečně světoběžník, to místo pro něj nebylo tak důležité. Ani Vídeň, myslím že roli hrál Izrael, pak ta Amerika, která se k němu chovala absolutně srdečně. Nesmíte zapomenout, že to Československo tehdy o něj zájem žádný nemělo v dobách komunismu. Naopak. Když zájem, tak negativní."

Simon Wiesenthal se zlatým Čestným odznakem od rakouského prezidenta Heinze Fischera,  foto: ČTK
Wiesenthalovo úsilí ocenil za Českou republiku až Václav Havel, který mu jako prezident v roce 1999 udělil řád Bílého lva. Podle Brikciusové Wiesenthal svým celoživotním úsilím apeloval na nutnost vyrovnat se s minulostí.

"Je to bolestná věc, ale když národ na sobě nepracuje, tak se nedá hledět do budoucnosti. Protože, jak říkal, to vždycky bude vylézat. Je třeba se s minulostí vyrovnat, bez hysterie to zpracovat, bez věšení na lucerny, ale neumlčet to."

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, význam Wiesenthalova úsilí shrnuje:

Simon Wiesenthal  (na archivním snímku z roku 1936 se svou manželkou Cylou),  foto: ČTK
"Byl to člověk, která celou svou bytostí zdůraznil potřebu spravedlnosti v tomto světě, navzdory tomu, že všichni víme, že v životě bohužel spravedlnost často přichází pozdě a někdy nepřijde vůbec. A některá bezpráví nelze ani žádným způsobem napravit. Spravedlnost ve smyslu, že existuje vina a trest, že existuje určitý účet, že není možné nechat zločiny bez povšimnutí - to jsou všechno témata a otázky, které Simon Wiesenthal s obrovskou intenzitou vnesl do veřejného povědomí. To je obecný výzhnam. A je třeba vidět i to konkrétní: Jeho zásluhou nebo s jeho přispěním bylo vypátráno více než 1100 nacistů, kteří by jinak unikli spravedlnosti. I když ne všicni nakonec byli odsouzeni, ortel byl vynesen, ví se, kdo jim pomohl k útěku, ví se, kdo je kryl, ví se, kdo neměl zájem na tom, aby byli vydáni spravedlnosti, a to je všechno samo o sobě velice důležité."

Navzdory tomu, že Wiesenthal byl pro mnoho lidí nebezpečný a několikrát šťastnou náhodou unikl pokusu o atentát, nikdy se podle publicistky Brikciusové neskrýval a neusiloval o svoji zvýšenou bezpečnost. Po zkušenosti z války věřil, že co se má stát, se stane. Zemřel ve věku 96 let.