Zemřel generál František Peřina

09-05-2006

V sobotu zemřel generál František Peřina, jeden z nejúspěšnějších československých pilotů z druhé světové války. "Generál nebe", jak se mu říkalo, na svých vzdušných taženích ve Francii a Británii v letech 1940-1942 sestřelil více než 10 nepřátelských letounů. Jeho život a zásluhy přiblíží Martina Lustigová.

František Peřina, foto: ČTKFrantišek Peřina, foto: ČTK František Peřina se jako pilot proslavil už před vypuknutím druhé světové války - byl známým leteckým akrobatem a střelcem. "Jako má básník vztah k básním, spisovatel k psaní, tak jakmile jednou čichnete k letectví, tak vám to nějak vleze pod kůži a už se toho nemůžete zbavit," řekl před časem František Peřina.

V roce 1939 se rozhodl odejít bojovat proti nacismu do zahraničí. Den předtím se oženil, jeho manželku Annu pak nacisté během války věznili. František Peřina se vyznamenal už během tzv. Blitzkriegu. "Hned v prvních dnech v rychlém sledu sestřelil sedm nepřátelských letounů a stal se tak vlastně prvním československým leteckým esem. To znamená letcem, který sestřelil pět a více nepřátelských letounů. Dohromady jich sestřelil patnáct," říká vojenský historik Jiří Rajlich.

Úctu si vysloužil, když úplně sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry své letky. Při jiné operaci byl nad Paříží sestřelen a vážně zraněn. Z nemocnice utekl před postupující německou armádou. Pokračoval do Británie, kde se stal příslušníkem 312. československé stíhací peruti. V prosinci 1942 Peřina odešel na povinný odpočinek. "Až do konce války zastával zodpovědné funkce střeleckého důstojníka. On byl totiž pověstný střelec a to už z doby před druhou světovou válkou - tehdy vyhrál střeleckou soutěž. Proto byl pověřen výcvikem a kontrolou střeleckého umění leteckých jednotek, především československých leteckých jednotek ve Velké Británii," doplňuje Jiří Rajlich.

Po válce se jako hrdina vrátil do vlasti. Brzy se ale k moci dostali komunisté a Peřina byl znovu přinucen k odchodu. A jak jinak než letadlem - spolu s manželkou a jedním přítelem odletěli na malém sportovním letounu do Německa. Po několika letech strávených v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech. Tam se mimo jiné podílel na návrhu sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747.

V roce 1993 se natrvalo vrátil domů. Jak vzpomíná jeho dobrý přítel a účastník druhé světové války plukovník Jan Horal, právě po návratu z exilu do vlasti prožil nejhezčí část svého života. Nicméně křivdu, kterou totalitní režim na pilotech spáchal, Peřina nikdy komunistům neodpustil. "Tady dostal uznání, které mu předtím bylo upíráno. Dostal nejvyšší vyznamenání. A mohl bych říct, že tady až do svého těžkého onemocnění žil velice spokojeně," uvedl Jan Horal.

Mimo jiné i Peřinovy neotřesitelné postoje v boji za demokracii ocenil ministr obrany Karel Kühnl: "Pan generál Peřina byl nejenom vynikající letec a skutečný válečný hrdina, ale také velmi skvělý a vřelý člověk. Osobně jsem ho znal, a proto vím, že celé pozdější generace musí a mohou být šťastny, že se pan generál Peřina dožil ve velké duševní svěžesti doby po roce 1989 a mohl se podělit o svoje zkušenosti, o svoje přístupy k obraně vlasti s mladší generací. Je to velká ztráta pro Českou republiku a pro armádu České republiky."

09-05-2006