Zemřel překladatel a básník Jan Vladislav

vladislav_jan.jpg

Ve věku šestaosmdesáti let zemřel v úterý v Praze jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, editorů a básníků Jan Vladislav. Osobnost chartisty, který prožil více než dvacet let v exilu ve Francii, připomene Milena Štráfeldová:

Se sonety Williama Shakespeara nebo Michelangela Buonarrotiho, s básněmi Charlese Baudelaira, Paula Verlaina nebo Jacquese Préverta, s romány Julese Vernea či Romaina Rollanda nebo hrami Carla Goldoniho a Luigi Pirandella se čtenáři a diváci v posledním půlstoletí seznamovali i prostřednictvím překladů Jana Vladislava. Sám v cyklu pořadů pro Český rozhlas 3 - Vltava vypočítal, z kolika jazyků vlastně tlumočil:

"Překládal jsem z němčiny, z italštiny, překládal jsem z francouzštiny. Navíc jsem se taky učil anglicky. Překládal jsem poezii z takového bizarního důvodu, protože jsem si myslel, že to je dobrá cesta, jak se naučit, jak se píše literatura. Jak se píše poezie. Takže tímto způsobem jsem publikoval první překlady z italštiny z Petrarky, z Gaspary Stampy a tak dále."

K tomu je ovšem třeba přičíst, že Vladislav překládal i ruštiny, ukrajinštiny a rumunštiny a s pomocí dalších překladatelů přebásnil i čínskou a japonskou poezii. Jeho život je typický pro mnoho českých intelektuálů 20. století. Narodil se v r. 1923 ve slovenském Hlohovci, kde jeho otec, bývalý legionář, pracoval jako poštovní úředník. V r. 1939 musela rodina Slovensko opustit a Vladislav dostudoval gymnázium v Poličce. Zde také vznikly jeho překlady Shakespeara.

Jan Vladislav,  foto: ČTK
"S Shakespearovými Sonety začal v podstatě už za války, malý výbor ze Sonetů vyšel v r. 1946, těsně po válce. Ten překlad Vladislavův rozhodně i dnes obstojí,"

říká překladatel Stanislav Rubáš. Vladislav se po válce zapsal na Karlovu univerzitu, rok strávil na studiích i v Grenoblu, během čistek v r. 1948 však musel z univerzity odejít. Jeho kniha veršů Hořící člověk skončila ve stoupi a řadu let směl publikovat jen překlady. Během pražského jara dokončil studia, spoluzakládal Kruh nezávislých spisovatelů a dva roky vedl revui Světová literatura. Během normalizace však přišel další zákaz činnosti. Vladislav se stal jedním z prvních signatářů Charty 77 a vedl samizdatovou edici Kvart, na nátlak StB však v r. 1981 odešel do exilu. Z Francie, kde léta přednášel o nezávislé kultuře za železnou oponou, se vrátil až v r. 2003. Právě tehdy s ním začala spolupracovat i režisérka Českého rozhlasu Hana Kofránková:

"Zjistila jsem, že je to člověk neobyčejně pracovitý. Jednak jsem se ptala na to, proč proboha znovu překládá věci, které už dříve přeložil, navíc jsem netušila, jaký je to básník. Možná, že to je dodnes trošku ve stínu té olbřímí práce překladatelské. Ty básně připomínají pozdního Seiferta."

Jan Vladislav získal řadu ocenění. Je nositelem Řádu T. G. Masaryka, francouzského Řádu umění a literatury, Státní ceny za překlad za r. 2001 a v loňském roce mu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg udělil cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.