Zemřela Slávka Peroutková, zakladatelka Ceny Ferdinanda Peroutky

14-08-2017

V 94 letech zemřela novinářka Slávka Peroutková, třetí žena spisovatele a novináře Ferdinanda Peroutky. V exilu společně pracovali pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa, po listopadu 1989 se vrátila do Československa a zasloužila se o návrat Peroutkova díla do českého povědomí. Stála také u vzniku Ceny Ferdinanda Peroutky, která oceňuje práci českých novinářů.

Slávka Peroutková (na snímku z roku 2005), foto: ČTKSlávka Peroutková (na snímku z roku 2005), foto: ČTK Slávka Peroutková pocházela z rodiny knihkupce. Se svým budoucím mužem se seznámila po druhé světové válce. V roce 2009 vzpomínala na seznámení s Peroutkou v Lidových novinách. Kamarádila totiž s jeho dcerou Evou. Představovala si ho jako malého, tlustého, plešatého, vážného pána. Pak před ní stál vysoký, štíhlý blonďák. Bylo mu 50, jí o 27 méně. A takhle o svém muži mluvila Slávka Peroutková pro Český rozhlas v dubnu 2012:

"Peroutka, to byl muž. Muž, jakého si alespoň já představuji, a myslím, že by měl být v paměti každé ženy. Byl statečný, skromný, velice vzdělaný. Měl výborný smysl pro humor. Byl po všech stránkách obdivuhodný."

I v exilu se udávalo

V roce 1948 za ním emigrovala. Při pokusu o přechod hranic ji chytili. Do Británie se pak dostala díky fingované svatbě s Angličanem. V roce 1955, po smrti druhé Peroutkovy manželky, která byla vážně nemocná, se stala jeho třetí ženou. Pracovala jako písařka, hlasatelka a občas jako rozhlasová herečka v Rádiu Svobodná Evropa.

Jak vzpomínala v rozhovoru pro Lidové noviny, i v exilu se bohužel udávalo. "Jednou - to už jsem byla v New Yorku - si mě pozvali na cizineckou policii a ptali se mě, jaký je můj vztah k panu Peroutkovi. Chtěla jsem říct, že je to složitá a delikátní záležitost, ale místo „delicate" (delikátní) jsem řekla „delicious" (lahodný). Úředník vyprskl smíchy, sklapl akta a řekl: Víte co, paní Dee, přijďte příští týden s panem Peroutkou, dáme si drink," vzpomínala Slávka Peroutková v roce 2009 v Lidových novinách.

Never Be Sorry, životní heslo Slávky Peroutkové

V exilu připravila Slávka Peroutková o svém muži knihu Muž přítomnosti, která vyšla nejprve u Škvoreckých ve vydavatelství Sixty Eight Publishers a v roce 1995 v Nakladatelství Lidové noviny pod názvem Deníky, dopisy, vzpomínky. Jaké to muselo být, žít vedle slavné novinářské osobnosti?

Ferdinand Peroutka, foto: archiv Slávky PeroutkovéFerdinand Peroutka, foto: archiv Slávky Peroutkové "Myslím, že to nebylo jednoduché. Ona o tom vždycky mluvila velmi obdivně, ale i ve svých vzpomínkách, které vydala v roce 2005, přiznává, že netušila, že Peroutka v exilu prožívá tvrdý vnitřní boj, že prožívá období depresí. Nemohla si vysvětlit, proč s ní chvílemi nemluví, a uzavírá se do sebe. Takže ono to asi po té lidské stránce nebylo úplně jednoduché. Naštěstí neměla ambice ho překonávat v profesní dráze. O to by to zřejmě bylo složitější," uvedl pro Český rozhlas předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky a šéfredaktor Českého rozhlasu Dvojka Martin Groman.

V roce 2005 vydala Slávka Peroutková paměti Třetí ženou svého muže - Třiatřicet let s Ferdinandem Peroutkou.

"Její životní heslo bylo Never Be Sorry, ničeho nelituj. Dokázala věci přecházet velmi šarmantně, s nadhledem. Některé vztahy ukončila, protože už se s těmi lidmi neshodla. Ale nikdy na tom nebazírovala, nikdy se k tomu už potom nevracela, což bylo velkorysé. Myslím si, že se s tím člověk setkává jen párkrát za život," dodal Martin Groman.

14-08-2017