Zůstávají euroskeptiky do poslední chvíle

30-04-2004

Vstup do Evropské unie nevyvolává samozřejmě jen nadšený souhlas a pozitivní emoce. Existuje rovněž celá škála názorů, od jednoznačného odmítání vstupu, přes fatalistické konstatování, že teď už se nedá nic dělat, až po podmíněný souhlas s velkými výhradami. Některé euroodpůrce vyhledal Zdeněk Vališ.

Negativní vztah k unii mají lidé hlásící se jak k pravici, tak k levici, stejně jako extremisté všeho druhu. Euroskeptik - levičák má určitě výhrady třeba k volnému pohybu kapitálu, pravičáka zase děsí údajný socialistický charakter unie a zmínky o sociálním státu, katoličtí fundamentalisté se obávají evropského liberalismu, bojovní ateisté zase podezírají unii z katolického spiknutí. Zaznívají argumenty, že unie je nedemokratická, protože o všem podstatném v ní rozhoduje bruselská byrokracie. Petr Mach z Centra pro ekonomiku a politiku v této souvislosti upozorňuje, že v unii stále více sílí regulace všeho druhu.

"Přebíráme obrovské množství regulací. Třeba jenom v zemědělství nám bude nařizováno, kolik a čeho se u nás smí pěstovat. Evropská unie bude regulovat cenu takových věcí jako je máslo, má svá nařízení, která říkají, jaká má být intervenční cena másla. To je jeden z tisíců příkladů těch evropských regulací, na které doplatí samozřejmě daňový poplatník tím, že se na těchto krocích unie musí podílet."

Mezi euroodpůrci má velkou váhu argument o postupné ztrátě státní suverenity. Připomínají, že v původní formě společné suverenity měly všechny státy rovnoprávnost díky všeobecnému právu veta bez ohledu na velikost. Od Maastrichtu se ale prosazuje systém většinový, který právo veta postupně odbourává. Ten navíc nejnověji dává větším státům proporčně větší počet hlasů než státům menším podle počtu státních příslušníků. Dokonce se uvádí, že Česká republika prý odevzdá 100 procent své suverenity výměnou za 3 procenta vlivu v rozhodování o věcech celoevropských. Petr Mach se obává degradace postavení českých zákonodárců.

"Zhruba polovina legislativy bude prostě přicházet shora. Parlament schvaluje ročně 200 - 300 zákonů a polovina z toho budou jen směrnice Evropské unie. Poslanci nebudou mít příliš šanci o tom diskutovat. Bude to prostě dáno těmi směrnicemi."

Nejednoznačný postoj k Evropské unii zaujímají obě opoziční parlamentní strany, ODS a komunisté. Zcela odmítavě k ní přistupují některé marginální politické subjekty, i když dnes třeba staví kandidátky pro volby do Evropského parlamentu. Předsedkyně Národní strany Petra Edelmannová soudí, že většina lidí při loňském referendu o vstupu nevěděla, o co vlastně jde.

"Valná většina lidí si nezískávala informace z vlastní iniciativy. Nasákávali to, co viděli v televizi,slyšeli v radiu, viděli na billboardech. Všechny tyto informace přitom byly podávány tendenčně a jako reklama. Já bych řekla, že procitnutí českého národa přijde tak půl roku po vstupu., až si lidé začnou uvědomovat, na základě jakých informací se rozhodovali. Začnou jim docházet některé věci, které se, bohužel, nebudou moci dát změnit."

Mluvčí Národní strany Pavel Sedláček tvrdí, že Češi se své suverenity vzdali příliš lehce.

"Naši pradědové bojovali za samostatné Česko dost dlouho a my se toho vzdáváme jenom tak, jako by se nechumelilo. Vezmeme obálku, hodíme ji do urny a řekneme už nikdy více Česká republika, ale jakési pochybné multikulturní evropanství."

Velkým euroskeptikem je ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík. Ten za uplynulý rok pronesl desítky přednášek, ve kterých s uvedením různých příkladů, vykreslil Evropskou unii jako neskutečně zbyrokratizovanou instituci, která tu není v zájmu občanů, ale v zájmu různých lobbystických ekonomických a politických seskupení.

"S mými názory nemusí samozřejmě řada občanů souhlasit. Snažím se jim ale udělat jakousi protiváhu, když nás vláda připravuje na růžové zítřky, které nenastanou."

Z hlediska bezpečnosti Česko podle euroskeptiků unii nepotřebuje. Tato věc se řeší členstvím v NATO. A ekonomickou alternativou k unii by klidně mohlo být členství v Evropském sdružení volného obchodu po vzoru Norska či Švýcarska.

30-04-2004