Kabeláč: Psaní pro děti je vysoká škola upřímnosti

26-03-2006

Miloslav Kabeláč patří k největším osobnostem české hudby 2. poloviny 20. století. Patřil ke skladatelům, kteří své dílo hluboce a otevřeně promýšlejí, chápal hudbu jako integrální součást životního lidského gesta. Kabeláč se inspiroval exotickou hudbou, předjímal postupy minimalismu, zabýval se experimenty s elektronickou hudbou. Jeho působení je úzce spjato s Československým rozhlasem.

Tento pořad nelze na internetu přehrát z důvodu autorských práv.

V archivu se zachovaly dva rozhovory s Miloslavem Kabeláčem. V prvním z roku 1959 vzpomíná na okolnosti vzniku protiválečné skladby Neustupujte! z roku 1939. Druhý rozhovor vznikl v roce 1970, na začátku poslední, neveselé etapy jeho života, kdy dožíval v ústraní, bez pozornosti, která by významu jeho novátorského díla odpovídala. Z tohoto rozhovoru vybíráme ukázku, v níž hovoří mj. o tvorbě pro děti:

"Pro mne je psaní pro děti jako koupel v křišťálově čisté studánce. Je to vysoká škola upřímnosti. Otázka: Jak psát pro děti? V konsonancích? V disonancích? Tonálně? Atonálně? jednoduše? Složitě? Nevím. Ale určitě něco vím, upřímně. To znamená dávat sebe bez přetvářky obsahové i technické. Jednoduchý návod, těžký však ke splnění. A myslím spíše lidsky než muzikantsky."

A myslím, že jako ukázka z této oblasti by byla nejlepší ukázka z některých vašich dětských sborů.

Psát dobře pro děti znamená už samo o sobě se v určitém smyslu angažovat. To už je tvorba angažovaná. Tahle otázka angažovanosti tvorby by mohla být pro posluchače zajímavá proto, že řada vašich děl je v určitém smylu angažovaná. A poněvadž otázka vztahu hodnoty a angažovanosti díla byla v určité době necitlivě zužována a vulgarizována.

"Mám-li odpovědět hned na tu poslední větu, tak bych řekl k této době, kdy byla angažovanost zužována nebo dokonce vulgarizována, že se zapomínalo na to základní. Že totiž angažovanost díla je podmíněna jeho hodnotou, a nikoliv obráceně. To znamená, že hodnota díla není podmíněna jeho angažovaností. Uvádím vždycky příklad Smetanova Tábora. Nehrajeme Tábor, tuto symfonickou báseň Smetanovu, proto, že zhudebňuje ideu husitství, nýbrž hrajeme to proto, jakým způsobem Smetana tuto ideu hudebně realizoval. Čili nejde o Tábor, nýbrž o Smetanův Tábor. Je otázka druhá, že mluví-li se o angažovaném dílu, současně se mluví, aby toto dílo bylo sdělné. A právě v těchto dobách, o kterých jste mluvil, kdy se tento pojem zužoval, byl dojem, že ty jednoduché prostředky musí být srozumitelné. Ovšem co je to srozumitelnost? Že se vyjadřuju jazykem, který je posluchači blízký. A je zajímavý, že například mnoho děl angažovaných srozumitelných, řekněme z minulého století, vždyť máme příklady ze Smetany, jsou z hlediska kompoziční techniky velmi složitá. Co to je? Že posluchač tento jazyk už proposlouchal, je mu známý, a tím má možnost obsah rozumět. Porozumět obsahu. Ovšem v dnešní době, když člověk dělá jaksi modernější kumšt, jde o to, aby psal jednoduše, ale nikoliv tradičně. Čili i v té nové sféře nových technických prostředků, technik, je možný se vyjadřovat jednoduše. A to myslím že je věc nutná pro angažované dílo nebo pro jeho srozumitelnost."

26-03-2006