Dnes v noci zemřel první porevoluční prezident Václav Havel

18-12-2011

Dnes v noci zemřel první porevoluční český prezident Václav Havel, bylo mu 75 let. Uvedl to iDnes.cz ČTK to sdělila Havlova tajemnice Sabina Tančevová. Poslední roky se jeho zdravotní stav horšil. Už od března rušil svůj program, na veřejnosti se objevil jen několikrát.

Václav Havel se nezúčastnil ani oslav 17. listopadu. Snažil se spíše odpočívat v lázních a na venkově. Havlovo úmrtí je podle českého premiéra Petra Nečase obrovská škoda. Exprezident měl respekt předsedy vlády a zaslouží si podle něj nevyšší úctu a nejvyšší pocty ze strany státu. Letos v říjnu bylo politikovi, dramatikovi, spisovateli a ochránci lidských práv 75 let. Havel měl dlouhodobé potíže s respiračním systémem, který byl oslaben častými záněty, dřívějším kouřením a také rakovinou, kvůli níž mu lékaři před lety odstranili půl pravé plíce.

Jméno Václava Havla zná celý svět, někdejší vězeň totalitního režimu byl dlouhá léta prezidentem Československa a České republiky. Známý myslitel a bojovník za lidská práva vždy vyvolával silné emoce. Zatímco ve světě jej většinou obdivují, názory na jeho působení v domácí politice se různí. Před rokem 1989 byl Havel hlavním symbolem protikomunistické opozice, pád komunistického režimu ho vynesl až na Pražský hrad, kde setrval více než 12 let. Ikonou boje za svobodu a demokracii zůstal Havel ve světě navzdory tomu, že v Česku jeho popularita v době jeho prezidentování spíše klesala. Opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu míru, síla jeho osobnosti napomohla vstupu ČR do NATO. "Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a Českou republiku na mapu doby po studené válce," prohlásila o něm bývalá ministryně zahraničních věcí USA a česká rodačka Madeleine Albrightová. V úřadu prezidenta Havel zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky však měl řadu kritiků. Pražský hrad po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důležitost. Mnohým však tehdy vadila jeho údajná tolerance k bývalým komunistům a také rozsáhlá amnestie vězňů odsouzených za bývalého režimu. Ani velká autorita, kterou měl po prvním zvolení, nic nezměnila na vleklých diskusích o státoprávním uspořádání Československa v roce 1992. A období po jeho abdikaci a návratu do čela nového českého státu zase poznamenaly spory s tehdejším předsedou ODS a premiérem Václavem Klausem. A právě Václav Klaus se v únoru 2003 stal novou hlavou státu poté, co vypršelo Havlovo druhé období ve funkci prezidenta ČR.

Havel dramatik je ceněným autorem, jehož hry byly v hojně uváděny na českých i zahraničních scénách. Napsal na dvě desítky divadelních her. Jako dramatik se znovu připomněl před třemi lety, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení. Havel je také autorem mnoha kritik, komentářů, studií a esejů. Václav Havel se narodil 5. října 1936 v rodině pražského stavebního inženýra a podnikatele Václava Miloše Havla. Členové rodiny v minulosti prosluli jako významní filmoví podnikatelé a stavitelé, kteří výrazně ovlivnili tvář české metropole. Bývalý režim Václava Havla řadil mezi své hlavní nepřítele, neboť měl velkou autoritu v disentu. Vystrnadit z republiky se ho ale nepodařilo, dostat do vězení ano - už po vzniku Charty 77, později ještě několikrát, celkem téměř na pět let. Oporou mu byla manželka Olga, s níž se oženil v létě 1964. V listopadu 1989 spoluzaložil Občanské fórum, jehož se stal jedním z hlavních mluvčích a vyjednávačů s představiteli komunistického režimu. V prosinci 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem a v čele Československa a poté Česka zůstal až do roku 2003 (s půlroční přestávkou v roce 1992). V lednu 1996 zemřela jeho žena Olga a o rok později se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou. V 90. letech Havla sužovalo zdraví a několikrát byl v bezprostředním ohrožení života.

"Poprezidentskému" období Havlova života dominovala lidská práva - opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku, angažoval se kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji a několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku. Nadále se vyjadřoval k aktuálním politickým otázkám, především v oblasti zahraniční politiky.

18-12-2011