Česká republika je týden v Evropské unii.

Vlajky deseti nových zemí se permanentně uhnízdily na nových stožárech a staly se součástí koloritu. Zazněla spousta velkolepých promluv o historickém významu okamžiku. Konaly se slavnosti, večírky, trachtace a jiné šibřinky. Pavel Telička se nastěhoval do devátého poschodí skleněné budovy na rohu ulic Breydel a Belliard, spolu se třemi členy svého kabinetu a několika sekretářkami. Jeho pondělní tiskovka o bruselském startu Závodu míru byla vůbec prvním formálním vystoupením některého z nových komisařů před novináři. Ve středu je posvětil Evropský parlament, o den později členské státy. Zbývá ještě složit přísahu, což prý podle ustavujících smluv není nezbytná podmínka komisařování, takže se to stane až v červnu. Na první schůzi ve třiceti se probíraly stěžejní otázky jako ústava a finanční výhled. Telička se vyjadřoval ke všemu. Polská Danuta Hübnerová pak měla potíž tisku vysvětlit, proč podporuje postoj komise k ústavě, když ho její vláda, je-li jaká, odmítá.

Komise se zatím nerozhoupala k žádným hrozbám na adresu nových členů, i když se o nich po chodbách šušká. Poláci čekají, že dostanou vyhubováno za státní pomoc ocelárně Huta Czenstochowa, Maďaři za zjednodušený systém zatížení malých podniků daní z přidané hodnoty a Čechům by se mohlo stát, že se nebude líbit zdanění dětských plen pětiprocentní sazbou DPH nebo neexistence rostlinolékařského zákona. Podle dobrého zdroje však netřeba čekat nějaké rychlé procedury - doba hájení potrvá přinejmenším celý květen. První zasedání Výboru stálých zástupců (Coreper) rozšířené unie se muselo odbýt bez českého velvyslance, protože Jan Kohout řídí nadále ministerstvo zahraničí místo zraněného Cyrila Svobody. V sekretariátu Rady EU se vyskytly dohady, jak to vlastně ti Češi s tou unií myslí, když do Coreperu posílají jenom nižší diplomaty. Přesto o sobě dalo Česko vědět, například tvrdým postojem při debatě o mandátu pro jednání se Švýcarskem o zdanění úroků z bankovních vkladů.

Evropský parlament se sešel naposled v dosavadním složení, včetně pozorovatelů z nových zemí, kteří se na dva a půl měsíce proměnili v řádné poslance. Poslancování je nebude stát moc úsilí, protože běží volební kampaň a parlament nezasedá. Dlouze se debatovalo o osudech rozšířené EU, ale docházelo také ke scénám dojatého loučení, protože spousta poslanců už v červnových volbách nebude kandidovat a některé výrazné osobnosti se ve svých stranách neprosadily na nepochybně zvolitelná místa. Z českých protagonistů jsou to třeba Vladimír Laštůvka (ČSSD), který léta spolupředsedal parlamentnímu výboru přidružení EU-ČR, jeho předchůdce v této funkci Daniel Kroupa (nezávislý), ale také Pavel Svoboda, momentálně předseda integračního výboru v Poslanecké sněmovně, jemuž druhé místo na kandidátce US-DEU zdaleka nezaručuje návrat do EP. Nebo Jarmila Konečná (KSČM), která proslula jako nejmladší pozorovatelka.

Právě v parlamentu prošel zatěžkávací zkouškou nový jazykový režim. Na poličkách v tiskovém středisku přibyly nové značky, také CS a SK, a pod nimi úhledné komínky dokumentů v češtině a slovenštině - některé přeložené výrazy zněly až nepatřičně. Jitka Špačková z tiskového oddělení svedla celonoční boj s technikou, ale i jí se nakonec povedlo obšťastnit novináře českým shrnutím třídenního zasedání.

Zato v sídle Evropské komise hlavně polští žurnalisté pokračovali v boji za svá práva, tedy za tlumočení "velkých" tiskovek po zasedání kolegia do všech oficiálních jazyků. Mluvčí Reijo Kemppinen unaveně vysvětloval, že není dost kabin, že se všichni dočkají, až se EK po prázdninách přestěhuje do rekonstruovaného paláce Berlaymont, a prosil o shovívavost. Jinak to v Bruselu týden po rozšíření vypadá pořád stejně. Zatímco noviny žily událostí několik dní, lidem nepřipadala dvakrát důležitá; podobně jako ostatní národové dosavadní "patnáctky" nepociťovali příliš důvodů k oslavě. Dobře to vystihl francouzský týdeník Le Nouvel Observateur, když napsal, že cítí "lehkou nevolnost a hanbu", když vidí, že "radost deseti nováčků z připojení k nám je tisíckrát větší něž naše radost z jejich uvítání".

Neplatí to zajisté obecně. V Dublinu minulý týden sice tisk zajímalo víc nasazení vodních děl proti několika desítkám demonstrantů než samotná ceremonie vstupu deseti zemí, lidé si ho však byli pozitivně vědomi. Jako onen hoteliér, který si odmítl nechat zaplatit za tři noci. "Přece nebudete mít celý život spojen vstup vaší země do unie s tím, jak jste u mě musel vyklopit tři stovky," vysvětlil s odzbrojující logikou.