Evropská obrana dostává obrysy, detaily nadále mlhavé

Ministři zahraničí 25 evropských zemí, stávajících a vstupujících členů EU, v Neapoli při debatě o evropské ústavě výrazně pokročili ve formulaci budoucího uspořádání vojenské spolupráce v rámci unie. Panovala široká shoda kolem návrhu protokolu o tzv. strukturované obranné spolupráci, který má být přiložen k rodící se ústavě. Do takové spolupráce by se podle textu pustily země, které "chtějí postupovat rychleji a dále" při rozvoji schopností EU, jež jí umožní provádět "i ty nejnáročnější" vojenské operace. Cílem je zajistit, aby EU dokázala i vojensky "hrát svou roli na mezinárodní scéně".

Francouzský ministr obrany Dominique de Villepin označil protokol za "skutečný průlom". Vyložil, že se zrodil z francouzsko-německo-britské iniciativy, přednesené v pátek u večeře. Předsedající Itálie na tomto základě připravila dokument, který se dočkal širokého souhlasu. Do "strukturované" vojenské spolupráce se podle tohoto textu zapojí ty státy EU, jež na sebe vezmou závazek výrazněji budovat své vojenské schopnosti a podílet se na práci vznikající evropské obranné agentury. Hlavní podmínkou je, že tyto země musejí do roku 2007 postavit bojové jednotky s nezbytným dopravním a logistickým zajištěním, schopné zasahovat v rozmezí od pěti do 30 dnů v jakýchkoli operacích, obvykle na žádost OSN. Trvání těchto akcí je od 30 dnů do nejméně 120 dnů. V návrhu, který má ČTK k dispozici, se výslovně říká, že musí jít o "národní síly", nebo o "mnohonárodní sestavy", což dává šanci na účast také malým zemím. Musejí se ovšem zavázat k plnění řady hledisek, pokud jde o úroveň vojenských výdajů, sbližování národních sil, specializaci, interoperabilitu, doplňování a podobně. Tyto aktivity nesmějí být na úkor závazků, které dané země mají vůči NATO.

"Došlo zajisté k průlomu v tom, že vlastně se k této spolupráci už hlásí všichni, až na výhrady neutrálních států," řekl k tomu český ministr zahraničí Cyril Svoboda. "Všichni říkají, že tato spolupráce má být otevřená všem, že nesmí bořit nebo narušovat most mezi Spojenými státy a Evropou a nesmí ohrozit NATO. V tom je naprostá shoda." Jisté zmatení panuje zatím kolem toho, jak má být o této spolupráci v rozšířené EU rozhodováno. Podle Svobody by bylo dobře ji "spouštět" jednomyslně, ale o dalších dílčích operacích pak rozhodovat už jen kvalifikovanou většinou. Další ministři, například britský Jack Straw či maďarský László Kovács, to vidí naopak - většinové rozhodnutí o zahájení spolupráce, ale jednomyslnost při povolování vojenských operací. Svoboda chce, aby "podmínky byly přesně napsány", než se šéfové států a vlád za dva týdny v Bruselu k této věci s konečnou platností vysloví. Do té doby se bude také jednat o tom, jaký má být minimální práh účasti členských států v této spolupráci - Praha dosud žádala, aby to byla nejméně polovina. Není však jisté, že tolik států vůbec splňuje kritéria vypočítaná v návrhu protokolu.

"Debata odhalila silnou touhu jít cestou evropské obrany, která bude doplňkem k NATO a nebude představovat žádnou duplikaci," podotkl francouzský ministr obrany Dominique de Villepin. Navržený systém je podle něj "otevřený a zcela transparentní", takže "zapojit se bude moci každý, kdo splní daná hlediska a bude si to přát". Pokusy o budování evropské vojenské politiky vyvolávají od začátku roku podezíravé reakce Spojených států; řada tamních politiků v ní vidí vznik konkurence vůči NATO, kde Američané hrají prim. Ve snaze odvrátit toto podezření se v EU nemluví už o budování separátního velitelství a plánovacího útvaru, ale o propojení případných dalších evropských orgánů s Vrchním velitelstvím ozbrojených sil NATO v Evropě (Shape). Důležité je také zapojování Británie, nejbližšího amerického spojence v Evropě, do těchto plánů. Podle diplomatů v Neapoli však americký ministr Colin Powell v posledních dvou dnech několikrát volal svým evropským kolegům, aby se poptal, co se to děje. De Villepin přiznal, že s ním mluvil, ale prý o něčem docela jiném.

V návrhu ústavy zůstala i klauzule o vzájemné pomoci v případě napadení, která je nadále obtížně přijatelná pro neutrální státy. Finsko proto navrhlo, aby byla zmírněna - povinnost pomoci by nahradila jen možnost to udělat.