Osvobození Brna předcházel tuhý německý odpor a těžké boje

Moravská metropole Brno byla na jaře 1945 jednou z důležitých překážek v postupu sovětských jednotek při osvobozování protektorátu Čechy a Morava. Město s početnou německou menšinou bylo už od zimy pečlivě opevňováno a v plánech nacistické generality se stalo "pevností Brno". Vojákům 2. ukrajinského frontu se ji ale podařilo 26. dubna 1945 dobýt. Osvobození Brna bylo pokračováním Bratislavsko-brněnské operace, která začala už na počátku dubna, kdy 2. ukrajinský front pod vedením maršála Rodiona Malinovského překonal řeku Hron.

Osvobození Brna znamenalo, podobně jako v řadě jiných měst, i konec tamní německé menšiny. Před válkou se k německé národnosti hlásilo přes 40.000 lidí, téměř třetina obyvatel (v několikrát lidnatější Praze to bylo zhruba stejně lidí). Dva měsíce před postupimskou konferencí, 29. května 1945, schválil zemský národní výbor vyhlášku, podle které bylo do Rakouska odsunuto přes 20.000 brněnských Němců - hlavně žen, dětí a starých lidí, muži zůstali odstraňovat škody. Další tisíce Němců byly odsunuty v roce 1946, už podle závěrů postupimské konference.