Paroubkovi se na pátý pokus podařilo svrhnout Topolánkovu vládu

Předseda opoziční sociální demokracie Jiří Paroubek několik dnů poté, co přesvědčivě obhájil pozici v čele strany, dosáhl dalšího výrazného úspěchu. Na pátý pokus se mu totiž podařilo přesvědčit sněmovnu, aby vyslovila nedůvěru vládě Mirka Topolánka. Poprvé se o to Paroubek pokusil již rok po posledních sněmovních volbách v červnu 2007 kvůli kauze předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Potřebnou většinu se mu ale podařilo získat až nyní. Jiřímu Paroubkovi se tak pootevřela cesta k tomu, aby po více než třech letech po případných předčasných volbách opět zamířil do premiérského křesla. Předseda vlády Topolánek totiž řekl, že bude usilovat o konání voleb do Poslanecké sněmovny co nejdříve, ČSSD hovořila o letošním podzimu. Sociální demokracie přitom nad občanskými demokraty dlouhodobě vede ve volebních preferencích, poslední čísla nicméně u všech průzkumů ukazují, že se rozdíl mezi oběma stranami zmenšuje. Až do loňského podzimu byl Paroubek, který stanul v čele ČSSD v květnu 2006, sice šéfem nejsilnější opoziční strany, kritici jej ale stále mohli nazývat "mužem, který nikdy nic nevyhrál". Říjnové krajské a senátní volby však skončily historickým úspěchem sociální demokracie a Paroubkovi samotnému zaručily prodloužení předsednického mandátu ve straně. Ve vrcholné české politice se přitom nepohybuje mnoho aktérů, kteří by vyvolávali tak protichůdné emoce jako Jiří Paroubek. Na jedné straně dokázal vyvést ČSSD z těžké krize zpět na politické výsluní a učinit z ní favorita voleb. Na druhou stranu má řadu kritiků, kteří mu vytýkají konfrontační styl, pragmatismus či populismus. Z pohledu průzkumů veřejného mínění a výsledků voleb se však zatím tento styl Paroubkovi i ČSSD vyplácí.

Paroubek byl sice již v letech 1970 až 1986 členem tehdejší socialistické strany, jeho politická kariéra ale nabrala na obrátkách až po listopadu 1989, kdy vstoupil do obnovené ČSSD a zamířil do vedení. Stal se ústředním tajemníkem a v roce 1993 kandidoval na předsedu, neuspěl však proti Miloši Zemanovi. Poté působil v komunální politice - zasedal v pražském zastupitelstvu a v roce 1998 se stal náměstkem pro oblast finanční politiky. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu v Praze 8. Nová éra v jeho kariéře nastala v srpnu 2004, kdy se stal ministrem pro místní rozvoj ve vládě Stanislava Grosse (ČSSD) a po pádu této vlády se v dubnu 2005 překvapivě stal premiérem. Přestože zpočátku nevzbuzoval u soupeřů velké obavy, postavil rozloženou ČSSD opět na nohy a ve volbách v roce 2006 strana dosáhla nejlepšího výsledku. Přesto skončila těsně druhá za ODS a po osmi letech odešla do opozice. Vyhrocená atmosféra kampaně se však přenesla i do dalšího období a antipatie mezi představiteli ČSSD a ODS ovlivňují českou politiku i nadále.