28-05-2006

Jiřina ŠiklováJiřina Šiklová Beseda, měsíčník Čechů, Moravanů a Slezanů na Slovensku, přináší celostránkový článek Jiřiny Šiklové o bývalém českém velvyslanci v Bratislavě Rudolfu Slánském. Syn generálního tajemníka KSČ, který byl v r. 1952 popraven, v něm vzpomíná na moskevský exil v letech 2. světové války i na to, že sám byl během procesu se svým otcem internován. O otcově smrti se dozvěděl až za několik měsíců po jeho popravě, protože nesměl poslouchat rozhlas ani číst noviny. Dostudovat mu komunistický režim dovolil až v 60. letech. Po sovětské okupaci se zapojil do disentu: "Měl krycí jméno Sova a uměl konspirovat. Byl přesný, mlčenlivý, nesl odpovědnost za druhé," píše Jiřina Šiklová. Po r. 1989 se stal čs. velvyslancem v Moskvě a několik let prožil na velvyslaneckém postu i v Bratislavě. Zemřel letos 17. dubna ve věku jednasedmdesáti let.

Kulturní měsíčník Čechů a Slováků v Rakousku Klub přetiskuje dvě rozsáhlejší stati: v článku Psychoanalýza v ilegalitě přibližuje Vladimír Borecký osudy učení Sigmunda Freuda v českých zemích. Uvádí například, že Freudovy myšlenky do Prahy přinesl jako první v r. 1915 mladý český psychiatr Jaroslav Stuchlík, který se s nimi seznámil v Curychu. Praha je však tehdy nepřijala a Stuchlík začal psychoanalýzu uplatňovat až po svém odchodu do Košic v r. 1919. Zásadní česká monografie o psychoanalýze z pera Rudolfa Součka byla vydána až v r. 1926. Klub také vybírá z nové knihy historika Františka Šmahela o cestě Karla IV. do Francie pasáže, kde se autor věnuje jeho dětství a dospívání.

Koho volit - ptá se v Amerických listech vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský. Pro dějiny českého národa je typické, od Bílé hory až po dnešek, že jakmile jsme se rozhodli něčím být nebo někomu fandit, dříve nebo později jsme na doplatili. Stačí se podívat na data 1938, 1948, 1968. Takovéto dějiny nám vnutily ...alibismus ... nejen jako národní charakteristiku, ale jako taktiku pro přežití vůbec. Dnešní "úkol doby" je nejen volit, ale volit správně. Pokud budeme hledat naději v politice, tedy v tom, co většina z nás dnes považuje za beznadějné, dostaneme zase jen beznaději. Naše politické strany totiž zobrazují stav našeho státu - při nejlepším nezralý, při nejhorším prohnilý, píše Martin Jan Stránský v Amerických litech.

 

28-05-2006