Související články


V Londýně se konal pohřeb "první dámy československého golfu", majorky československého letectva a držitelky Řádu Tomáše G. Masaryka, lady Luisy Abrahamsové. Soustrastný telegram její dceři Heleně Felixové poslal i prezident Václav Klaus. Lady Luisa zemřela v pondělí ve věku 95 let. Životní příběh lady Luisy Abrahamsové fascinuje každého, kdo se s ním seznámil. Do poslední chvíle však získávala přátele a obdiv nejen svou minulostí, ale především svou vitalitou a svou prací pro dobročinné společnosti a pro golf včetně výrazné pomoci golfu v Čechách, zejména v Mariánských Lázních, kde sama začínala a které milovala. Narodila se v pražském Bubenči v roce 1910 a její otec Leopold Kramer vlastnil bubenečskou nemocnici. Tam se už jako devítiletá setkala s celou rodinou prvního československého prezidenta, jehož manželka se tam léčila. Brzy začala sportovat, napřed se stala juniorskou mistryní republiky v tenise, ale pak přešla na golf a v něm se stala v roce 1938 mistryní republiky a "první dámou československého golfu". Golf jí vlastně také zachránil život, protože po úspěchu ve vlasti dostala pozvání na golfový turnaj do Británie v době, kdy nacistické Německo obsadilo Československo. Ze své rodiny přežila válku jediná. Za války byla v sekci odposlechu Královského letectva, sledovala vysílání německých pilotů a předávala informace pilotům spojeneckým. Pak získala hodnost majorky československého letectva - sama před časem uvedla, že nejspíše proto, že dokázala obstarat na vánoce všem pilotům vánočku a 3000 vánoček v době britského přídělového systému vůbec nebyl snadný výkon. Po válce byla v Československu v roce 1968, kdy přivezla golfové vybavení mariánskolázeňskému klubu. Po roce 1989 se opět začala angažovat ve prospěch své vlasti a má zásluhu i na tom, že královna Alžběta II. dovolila mariánskolázeňskému golfovému klubu používat přídomek královský.

Souborné dílo Jaroslava Seiferta začal nakladatel Jiří Tomáš vydávat v roce 2001, kdy od narození jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu uplynulo sto let. Tehdy měli lidé o první díly zamýšlené sedmnáctisvazkové edice zájem a knihy se prodávaly. Před měsícem vydal Tomáš desátou knihu, ale oznámil, že edici přerušuje. Knihy se prodávají tak málo, že ztráty projektu činí 700.000 korun. Děje se tak v době, která se pojí s dalším seifertovským výročím - 10. ledna uplyne 20 let od básníkova úmrtí. Dluh, který má podle Tomáše k Seifertovi česká společnost, se zatím splatit nedaří. Nakladatel se ale nevzdává a věří, že se mu po přestávce podaří celý projekt dokončit.

Celý život psal Seifert srozumitelné, lyrické a většinou optimistické básně, ač byl řadu let v nemilosti komunistické moci. Jako pověstná červená nit se jeho tvorbou line hlavní téma - láska k ženě. Kromě poezie budily úctu i jeho občanské postoje. V roce 1956 Seifert, kterého z KSČ vyloučili již v roce 1929, odvážně vystoupil na obranu vězněných spisovatelů. Na sklonku 60. let stál v čele Svazu českých spisovatelů a protestoval proti vpádu spřátelených vojsk a následné normalizační politice. Byl též jedním z prvních signatářů Charty 77. V říjnu 1984 zastihla tehdy třiaosmdesátiletého Seiferta zpráva, že se stal laureátem Nobelovy ceny. V tehdejších českých novinách o tom byly dvě věty, ve slovenských jen jedna. Švédská akademie ve svém hodnocení uvedla: "Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy." Své poslání vyjádřil Seifert, který zemřel 10. ledna 1986, prostě a s jemným humorem: "Jdi, budeš očarován. Zpívej, máš komu. A nelži! Šel jsem a nelhal. A vám, mé lásky, jen trochu."