Související články


Na poslední rozloučení s někdejším ministrem obrany, diplomatem a disidentem Lubošem Dobrovským přišlo do strašnického krematoria v Praze několik stovek lidí. Pohřbu osobnosti, která se podílela na porevolučním směřování Česka, se zúčastnila jeho rodina i přátelé z širokého spektra společenského života, přítomni byli bývalí i současní politici. U rakve drželi čestnou stráž vojáci. Luboš Dobrovský zemřel minulý čtvrtek ve věku 87 let. "Na českém hřišti neznám náhradníka, který by tě vystřídal," vzkázal Dobrovskému bývalý ministr obrany, někdejší disident Alexandr Vondra. Dobrovský šel podle něj vždy zpříma, nebral si servítky, mluvil precizně, ostře a rovně a mnoho lidí inspiroval svou akčností. Poznamenal, že zásadní přínos Dobrovského pro rychlý odchod ruských vojsk z Československa je dosud nedoceněn.

Dobrovský nastoupil koncem 50. let do rozhlasu, kde do začátku normalizace působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj. Za normalizace byl skladníkem, čističem oken a topičem. Podepsal Chartu 77 a redigoval samizdatové publikace. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později nastoupil na ministerstvo zahraničí, od října 1990 do července 1992 byl československým ministrem obrany. Později vedl kancelář prezidenta Václava Havla a v letech 1996 až 2000 zastupoval Českou republiku jako velvyslanec v Rusku. V roce 2002 ho Havel ocenil Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) poděkoval v pátek svému francouzskému protějšku Jeanu-Yvesu Le Drianovi za roli jeho země při podpoře československého disentu před sametovou revolucí. Uvedl to na twitteru po jednání s Le Drianem. "Poděkoval jsem Jeanu-Yvesu Le Drianovi za roli, kterou Francie hrála v podpoře československého disentu. Oceňuji tuto mimořádnou historickou intuici, prozíravost a pomoc našemu opozičnímu hnutí. U příležitosti 30. výročí sametové revoluce je to znovu aktuální," napsal Petříček. Ministři jednali také o bilaterální česko-francouzské spolupráci nebo o transatlantických vztazích. Po schůzce se přesunuli do Karolina, kde oba vystoupí s projevy na konferenci Po roce 1989 - Naděje a iluze po revolucích. Francouzský ministr se na závěr své návštěvy ještě setká s někdejšími disidenty a studentskými vůdci sametové revoluce.

V prosinci 1988 tehdejší francouzský prezident François Mitterrand při návštěvě Československa kromě jednání s komunistickým prezidentem Gustavem Husákem uspořádal snídani, na kterou pozval skupinu disidentů a signatářů Charty 77. Mitterrandova návštěva přispěla i k prvnímu oficiálnímu povolení opoziční manifestace na Den lidských práv 10. prosince 1988 na Žižkově, kde vystoupil i pozdější revoluční vůdce a porevoluční prezident Václav Havel. O pár měsíců později se Mitterrand z Paříže zasazoval o Havlovo propuštění z vězení.

S dosud nezveřejněnými dokumenty pracuje hudebník a bývalý politik Michael Kocáb ve své knize Vabank. Věnuje se zejména rokům 1989 až 1991, od založení iniciativy MOST až po odchod posledního sovětského vojáka z území Československa. Knihu za přítomnosti aktérů listopadových událostí Michala Horáčka, Oskara Krejčího, Jana Urbana a dalších pokřtili v Galerii paláce Lucerna. Kocáb popisuje všechna zásadní jednání s komunistickými vládci, s generalitou československé i sovětské armády, se sovětskou stranou včetně zástupců KGB, která vedl či se jich účastnil za iniciativu MOST nebo Občanské fórum. Průběh sametové revoluce popisuje na pozadí připravované akce Zásah, kterou se armádní složky ve spolupráci s StB snažily zabránit demokratizačním změnám.

"Nemyslel jsem si, že někdy napíšu takovou knihu. Domníval jsem se, že tu složitost nebudu schopen zmapovat. Ale chtěl jsem to sepsat pro své děti, aby věděly, co vlastně jejich táta v té době dělal. Nejhlavnější důvod k napsání knihy ale byl v tom, že jsem chtěl ukázat, že sametovou revoluci udělaly statisíce našich občanů," uvedl Kocáb. V následné besedě připomněl velký význam Václava Havla v listopadových jednáních. Na křest knihy Kocáb pozval i Oskara Krejčího, někdejšího poradce komunistického premiéra Ladislava Adamce. "Důležité je, co se nestalo. Podívejte se na fotografie pověšených lidí na kandelábrech v Budapešti v roce 1956 nebo na hrůzy na stadionu v Chile, kde zemřel Víctor Jara. V listopadu 1989 se v Praze podařilo zabránit krveprolití, důležitou úlohu v tom sehrály i osobnosti jako Horáček a Kocáb," řekl Krejčí, který se označil za zástupce "strany poražených".