Václav Vojtěch (1901-1932)

Václav Vojtěch - první Čech v Antarktidě

Václav Vojtěch byl polárník a cestovatel, který stanul jako první Čech na půdě Antarktidy.

"Mám před sebou ještě dlouhou cestu a chci dosáhnout cíle. Postaví-li se však proti mně nepředvídané překážky a nehody, pak nechť moje řádky povzbudí v našem národě nové nadšence v oboru polárního bádání, kteří by dokončili mnou začaté a promýšlené dílo. Aby pochopili, že nadšením, láskou, odhodlaností, neústupností, sebezapřením, vytrvalostí a sebeobětováním možno lámat i ledy polárních krajů a vítězit v cizině i na místech nepřístupných a témeř nedobytných."

Jako by tušil svůj konec, napsal tato slova před svou smrtí Václav Vojtěch v předmluvě své knihy "Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem" jako odkaz své i budoucím generacím.

 

Václav VojtěchVáclav Vojtěch Václav Vojtěch se narodil 28. listopadu 1901 jako syn hajného. Dětství strávil v lesích, které obklopovaly rodnou hájovnu v Novém Bydžově. Zde probudil svou neklidnou duši a vášeň pro objevování světa. Zájem o cestování podporoval v mladém Vojtěchovi také jeho profesor zeměpisu na gymnáziu, vášnivý turista a sportovec. Také díky němu se Vojtěch rozhodl studovat zeměpis a historii na Karlově univerzitě. Aby si vydělal na studia, pracoval pro krajský archív. Ten ho v roce 1922 poslal na služební cestu do Paříže, aby prozkoumal prameny související s historií české kolonie usazené v Paříži na začátku první světové války a založením československé jednotky "Nazdar". To bylo poprvé, kdy Václav Vojtěch odjel z vlasti, a splnil si tak svůj první velký sen. Později napsal:

"Bylo to v Paříži, kde jsem vdechl z plných plic vůni ciziny a nedalekého moře. Ten kdo chce, cítí slanou vodu na každém kroku podél Seiny. Stačí mít trochu fantazie a přečíst pár cestopisů, aby se touha po toulkách probudila plnou silou... Slaná voda mě velmi přitahovala a věděl jsem, že nemohu odolat, až se objeví první příležitost."

Robert Scott se účastnil závodu o dobytí jižního pólu v antarktickém létě 1911 a 1912. Jeho soupeřem byl norský polárník Roald Amundsen, který zvítězil. Scott dosáhl pólu o něco později a na zpáteční cestě zahynul i s ostatními účastníky své expedice. Foto: Wikimedia CommonsRobert Scott se účastnil závodu o dobytí jižního pólu v antarktickém létě 1911 a 1912. Jeho soupeřem byl norský polárník Roald Amundsen, který zvítězil. Scott dosáhl pólu o něco později a na zpáteční cestě zahynul i s ostatními účastníky své expedice. Foto: Wikimedia Commons Jednoho dne po práci objevil Václav blízko Sorbonny plakát k filmu o tragické výpravě Brita Roberta Scotta na jižní pól. Do kina zašel, a tím bylo o jeho budoucím osudu bylo rozhodnuto.

V roce 1927 Václav Vojtěch obhájil v Praze doktorát z historie. Po absolvování vojenské služby se stal redaktorem ve zpravodajské agentuře v Praze. Cestoval po sousedních zemích, ale svého přání zúčastnit se polární expedice, se nevzdával. V dopise nabídl své služby legendárnímu norskému průzkumníkovi Fridtjofu Nansenovi, ale byl odmítnut. Na konci roku 1927 oznámil americký admirál Richard Byrd svůj záměr uskutečnit výpravu do Antarktidy. Také jemu poslal Vojtěch dopis a na cestu se snažil vydělat peníze prodejem novin a pohlednic.

Byrd zpočátku také nevyhověl opakovaným prosbám mladého českého nadšence, ale nakonec Václav Vojtěch uspěl. Na začátku září 1928 ho Byrd pozval na schůzku do Wellingonu na Novém Zélandě. Nicméně několik dní poté ho Byrd v dopise znovu odmítl. Ale Votěcha již nemohlo nic zadržet. S finační pomocí od vydavatelství Melantrich, prezidenta Masaryka a průmyslníka Tomáše Bati se mohl vydat 25. září 1928 na cestu.Loďe City of New York a Eleanor Bolling, kde Vojtěch pracoval nejprve jako pomocný topič, foto: Richard E. Byrd Papers / ByrdflightLoďe City of New York a Eleanor Bolling, kde Vojtěch pracoval nejprve jako pomocný topič, foto: Richard E. Byrd Papers / Byrdflight Ta začala v Praze na Hlavním nádraží, poté pokračoval lodí Mataroa, která přeplula Panamský kanál směrem k Pacifiku. Vojtěch přijel do Wellingtonu ještě před loděmi Richarda Byrda na začátku listopadu. Po několika dnech se spolu sešli, ale Vojtěch byl znovu odmítnut. Nakonec za podpory místního tisku nabídl Byrdův sekretář Vojtěchovi místo pomocného topiče na parníku Eleanor Bolling, který měl na starost zásobování základny Malá Amerika na antarktickém pobřeží. 1. prosince 1928 vyplul Václav Vojtěch směrem k bílému kontinetu.

Václav Vojtěch se svým psím spřežením. Foto repro: Námořníkem, topičem a psovodem, 1968Václav Vojtěch se svým psím spřežením. Foto repro: Námořníkem, topičem a psovodem, 1968 Vojtěch pracoval dvanáct hodin denně. Později se mu podařilo vyměnit vyčerpávající práci topiče za místo číšníka na palubě dalšího plavidla. Při vykládání zásob vstoupil jako první Čech 27. ledna 1929 na území Antarktidy. V únoru byl poslán do tréninkového tábora psovodů do novozélandských Alp. Do Antarktidy se vrátil následujícího roku. Po zamrzlých bžezích převážel náklady z lodí na saních na základnu Malá Amerika. Naposledy byl v Antarktidě v únoru v roce 1930, když přivezl poslední obyvatele ze základny Malá Amerika na loď City of New York.

"Tentokrát to bylo opravdu naposledy", zapsal Vojtěch později. "Ještě jednou jsem byl v Byrdově kajutě a v knihovně, ve které jsem si vybral knihu, abych si zapamatoval mou poslední návštěvu tábora - Antologii anglických klasiků..."

Koncem antarktického léta Václav Vojtěch odplul na norské velrybářské lodi do New Yorku. Ve Spojených státech zůstal až do doby, kdy se vrátila v červnu 1930 Byrdova expedice. Poté se vrátil do Československa.

Po návratu napsal cestopisnou knihu Námořníkem, topičem a psovodem, ale vydal ji až v roce 1932, protože chtěl splnit slib o dvouletém mlčení o událostech v Antarktidě, který dal admirálu Byrdovi. Admirál Byrd dekoroval Vojtěcha, stejně jako ostatní členy expedice, zlatou medailí severoamerického kongresu.

Václav Vojtěch se připravoval na další cestu do neprobádaných končin sněhu a ledu. Studoval, trénoval a snažil se sehnat prostředky na vlastní polární výpravu. Dokonce si pořídil i letadlo a právě se chystal s profesorem Alešem Hrdličkou studovat polární klima a geologii na Aljašce. Měl už koupený lístek na loď Montcalm, která měla vyplout 5. srpna 1932. Ale odjezd lodi se posunul o týden. Vojtěch se tedy vydal ještě 6. srpna na výlet kánoí po Labi, ale kousek od Sadské se s kánoí převrhl, uhodil se a utonul.

 

Na památku Dr. Václava Vojtěcha se v Krkonoších od roku 1986 každoročně koná závod psích spřežení Ledová Jízda-memoriál Dr.Václava Vojtěcha. Jedná se o výjimečný závod, v němž družstvo tvoří musher se psím spřežením a lyžař. Závod je inspirován dlouhými traily arktickými pustinami, při nichž si musher veze vše potřebné s sebou.

Vojtěchovu osobnost i slavnou výpravu na Jižní pól si lze podrobně přiblížit v rozsáhlé expozici Muzea v Novém Bydžově. Vojtěchovu památku pak připomíná pamětní deska, jež bude brzy znovu instalována na jeho rodnou skřivanskou hájovnu, která je v současné době rekonstruována.